Kultura

Druhý věk strojů. Práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií

Jak se vyrovnáme s tím, že nová doba nebude potřebovat spoustu zaměstnanců

Vzpomínáte na prázdniny s Kodakem? To byla taková ta americká firma, jejíž žluto-černé krabičky s filmy do fotoaparátů se kupovaly před dovolenou. Kdysi, před deseti patnácti lety. Kodak býval šampionem analogové fotografie, na vrcholu zaměstnával 145 tisíc lidí. Pak ale přišla digitální revoluce a koncern před pár lety po dlouhém trápení zkrachoval.

Jen pár měsíců po bankrotu tisk ohlásil, že Facebook za miliardu dolarů koupil firmu Instagram, která spojila možnosti sociálních sítí a digitálních fotek. Tento šampion nové doby měl v tu chvíli přesně 15 zaměstnanců, jeho nový majitel Facebook něco pod pět tisíc. Právě kontrast Kodaku a Instagramu je pro Erika Brynjolfssona a Andrewa McAfeeho metaforou „druhého věku strojů“, do něhož nyní vstupujeme a o němž pojednává jejich stejnojmenná kniha, která nedávno vyšla česky.

Reklama
Reklama

Stroje nepřicházejí s novými otázkami, tvoří jen odpovědi.

Tweetni to

Bude to doba hojnosti, tak jako v případě digitálních fotografií a jejich sdílení. Ale bude to také doba, která nebude potřebovat spoustu lidí, respektive zaměstnanců. Jedna studie tvrdí, že v nadcházejících 20 letech se v ohrožení ocitne 47 procent kategorií zaměstnání ve vyspělých ekonomikách. Filmy v Kodaku vyráběly desítky tisíc lidí – nic takového k šíření digitálních obrazů nepotřebujeme. Instagram a další slavné firmy nové ekonomiky jsou pro pracovní trh vcelku bezvýznamné a pro moderní státy to představuje zásadní výzvu.

Kniha expertů z MIT Sloan School of Management se v anglosaském světě hned zařadila do kánonu děl, jež přemýšlejí nad proměnami lidské práce, každý významný deník a týdeník o ní podrobně psal. Například šéfkomentátor Financial Times Martin Wolf varoval, že se „ze strojů mohou stát frankensteinovská monstra“, a týdeník The Economist souhlasil, že „technologie budou mít obrovský dopad na zaměstnání a žádná země na to není připravena“.

Svobodná vůle

O technologiích a IT se toho píše hodně. Přínosem knihy je, že se pokouší novinky zasadit do příběhu dějin moderního člověka; nabízí komplexní pohled namísto rychlých soudů. Brynjolfsson a McAfee popisují „první věk strojů“, který znásobil sílu lidských svalů. Nic v dějinách tolik nezvýšilo životní standard projevující se nárůstem počtu obyvatel planety jako vynález parního stroje a následná průmyslová revoluce. „Druhý věk strojů“ znásobí sílu lidské mysli a inteligence – a bude to mít podobně obrovské a nepředvídatelné důsledky.

Příčinou změn jsou exponenciálním tempem se zrychlující počítačové procesory, internetové sítě, zálohování a zpracování velkého množství dat. Všechny tyto změny se ještě vzájemně posilují a vedou k nečekaným výsledkům. „V posledních letech nás stroje začaly překvapovat. Počítače začaly diagnostikovat choroby, naslouchat nám a mluvit za nás, psát kvalitní texty, zatímco ve skladech a za volantem se začali objevovat roboti, které téměř není nutné řídit. Digitální technologie v těchto oblastech bývaly až směšně špatné – ale teď jsou v nich zničehonic dobré,“ vzpomínají Brynjolfsson a McAfee na motivy k sepsání knihy. V úvodních kapitolách takřka s nadšením popisují třeba to, jak stroje ještě nedávno neuměly pracovat s rozpoznáváním jazyka – a dnes tu máme hlasové asistenty. A tyto příklady „překotného rozvoje“ jim také slouží coby argument v diskusi, která se po vydání knihy rozproudila a v níž jim bylo často vyčítáno, že jsou příliš optimističtí a zároveň roli technologií ve vývoji přikládají přehnaný význam.

Autoři se sice dostanou k tomu, jaké problémy nám technologie mohou způsobit, ale je pravda, že moc nerozebírají alternativu temné budoucnosti, ve které by byly moderní výdobytky dostupné jen několika jedincům. Technologie je pro ně i součástí řešení, tak jako v hojně citované pasáži, podle níž nemáme hrát šachy proti počítači, protože stejně nemůžeme zvítězit. Hrát by proti sobě měli dva lidé s pomocí počítačů.

Jen si hrát

Je cítit, že autory poháněla spíš zvědavost než obavy. Přitom odvedli skvělou práci se zdroji, ale vydávají se i do reálného světa za vynálezci a zakladateli startupů. Hodně se ptají a v pozadí stojí zásadní otázka: Nebude brzy člověk nadbytečný, stejně jako se v prvním věku strojů stal kůň? Ten byl až do počátku 20. století nenahraditelný, odolával všem technologickým změnám. Pak ovšem přišel spalovací motor, automobily, traktory – a populace koní v USA záhy klesla o 88 procent. Lidská populace se takto nesníží, ale neztratíme práci a s ní smysl života? Člověk má nicméně výhodu: svobodnou vůli. Může aktivně zabránit, aby se stal hospodářsky bezvýznamným. Tak jako se to povedlo v „prvním věku strojů“.

Nástup průmyslové éry vedl k obavám, že stroje člověka nahradí. Tehdy nejvyspělejší státy – a USA zvláště – reagovaly masivní investicí do vzdělávacího systému, který měl obyvatele připravit pro nový industriální svět. Měli se naučit víc používat mozky – a povedlo se. Vznikly nové obory a nastartovala se dynamika, v jejímž výsledku jsou lidé bohatší a zdravější. Nynější druhý věk strojů si žádá podobně velkou změnu. Pryč od dovedností, jež za nás mohou udělat inteligentní stroje; k tomu, co dokáže jen člověk.

„Stroje vytvářejí odpovědi, ale nepřicházejí s novými otázkami. Tato schopnost je vlastní lidem,“ volají autoři po podpoře představivosti a kreativity, jež povedou právě ke kladení originálních otázek. Stejně tak volají po rozvoji manažerských schopností, tedy schopnosti spojit lidi za společným cílem, a po podpoře podnikavosti, jemné práce smyslů, citlivé péče o druhé, komplexní komunikace a rozpoznávání souvislostí v kontextu. To zatím žádný robot ani náznakem nezvládá.

Do této logiky patří i výzva, aby politici a odborníci hledali na nadcházející změny dlouhodobé odpovědi – a aby mluvili o odvážných myšlenkách, které máme sklon spláchnout jako utopické. Jako je třeba garantovaný základní příjem, tzv. občanský plat. Citovaný Wolf šanci využil a napsal, že „vzestup inteligentních strojů nabízí, aby více lidí žilo v odpočinku, aniž by někoho vykořisťovali. Dnes převládající puritánství takovou zahálku odmítá, avšak odpočinek může být i aktivní. Ale co jiného by mělo být cílem vzestupu prosperity, kterého lidstvo dosáhlo?“ Říkal to ostatně už expert na budoucnost A. C. Clarke: „Naším cílem by měla být stoprocentní nezaměstnanost, abychom si všichni mohli jen hrát.“

Erik Brynjolfsson, Andrew McAfee: Druhý věk strojů. Práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií
Přeložil Filip Drlík, Jan Melvil Publishing, 296 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1637

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte