Busking není žádný čajíček
Nejrůznější trubadúři a kejklíři oživují pražské centrum od středověku. Chystaná změna vyhlášky však přitáhne pouličnímu umění neboli buskingu otěže natolik, že ho možná udusí. To si alespoň myslí hudebník Ondřej Glogar (26), který čeří klid ulic svojí hrou na didgeridoo.
Pamatujete si, jaké to bylo poprvé hrát na ulici?
V osmnácti v Norsku jsem před sebe dal spontánně klobouček, žádné myšlenky okolo jsem moc neřešil. První oficiální busking jsem provozoval, když jsem se v jednadvaceti vydal stopem do Valencie. V kapse jsem neměl jedinou korunu, potkal jsem ale české „alkopunkáče“ s bubny a zkusili jsme spolu hrát. Za patnáct minut jsem měl deset, patnáct eur. Bydleli jsme na pláži nebo v jeskyni, já chodil hrát na turistickou pláž. Pak jsem už zůstal hrát na ulici nepřetržitě, po různých městech.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
