Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Zemřel Fidel Castro. Muž, který držel Kubu pod krkem

Ve věku 90 let zemřel v pátek večer vůdce revoluce a dlouholetý prezident

Fidel Castro
Fidel Castro • Autor: Profimedia, TEMP Rex Features

Fidel Castro je konečně minulostí. Kuba, poslední nesvobodná země v Latinské Americe, má šanci se nadechnout.

Nezdržujme se dlouhým popisem Fidelovy kariéry. Byla to bezpochyby charismatická osobnost, génius totalitní moci, který se dokázal udržet u vesla za všech okolností - přežil ostatně jedenáct amerických prezidentů. Jako polehčující okolnost mu připišme, že v 50. letech nesvrhl fungující demokracii, ale prohnilou diktaturu. Třeba měl i dobré úmysly, kdo ví; avšak rozhodně je nenaplnil.

Reklama
Reklama

Vládl jako archetypální latinskoamerický generál, věznil, mučil, držel svoji zemi pod zámkem. Přivedl ji na mizinu, a navíc ji psychologicky zmrzačil. Kubánci si dnes neumí představit život bez něj. Celé generace vyrůstaly v jeho stínu; uvyklé čekat na projev všeználka, který myslí za ně. Ti, kteří ze země utekli, teď slaví v Miami. V Havaně vládne zaražené ticho.

Nikdo neví, co bude s Kubou dál. Fidel i ve své křehké, stařecké podobě zůstával symbolem, živoucím oltářem revoluce. Během soboty se promění na popel a s ním se rozplyne i mrak nad ostrovem. Jeho bratr Raúl může udělat na konci života dobrý skutek: vyhlásit přechod k demokratickému zřízení, vypsat volby a odejít někam zpytovat svědomí. Druhá možnost je vojenská diktatura - o to tvrdší, že se bude muset obejít bez podpory svého jediného proroka.

Kuba si zaslouží šťastnější budoucnost. V pátek zemřel muž, který ji desítky let držel pod krkem. Není spravedlivé, že mohl dožít v klidu a na svobodě.

U příležitosti Castrova úmrtí odemykáme následující komentář a také kubánskou reportáž Jdu proti Castrovi.

Zahraničněpolitičtí pozorovatelé, kteří po prohraných listopadových volbách považovali Baracka Obamu téměř za politickou mrtvolu, se v posledních týdnech nestačí divit. Americký prezident v rychlém sledu nejdříve dosáhl historické dohody s Čínou o boji se změnou globálního klimatu. Krátce nato prezidentským výnosem prosadil ve Spojených státech mnoho let odkládanou reformu přistěhovalectví. A nakonec jako třešničku na dortu těsně před Vánoci oznámil ukončení diplomatické a částečně i obchodní blokády komunistické Kuby, která trvala padesát čtyři let a zdála se být pro mnoho amerických prezidentů nedotknutelným tabu.

Kritika rozhodnutí se objevila vzápětí. Diktátoři Fidel a Raúl Castrovi vyhráli, říkají někteří. Despotický režim zůstává despotický, Američané zmírňují tlak a výměnou nedostávají žádné zásadní ústupky. Kubánci sice propustili několik politických vězňů a součástí dohody byla výměna skutečných nebo domnělých špionů, na podstatě kubánského režimu, jehož vůdce má teď za sebou historický telefonát s Bílým domem a chystá se údajně na letošní návštěvu Washingtonu, se ale nic nemění.

Legenda o nepříteli

To je v podstatě pravda. Americké kroky nejsou výsledkem vyjednávání (to se vedlo pouze o výměně zadržovaných agentů), ale jednostranným krokem současné administrativy. Důvodů, jež k němu vedly, je několik a samotný krok představuje nikoli završení úsilí, ale riskantní změnu taktiky. Zda bude úspěšná, není vůbec zaručeno, v každém případě tu ale začíná úplně nová partie.

Jisté totiž je, že dosavadní tlak na „ostrov svobody“ nefungoval. Plošná blokáda země snad aspoň zdánlivě dávala smysl v dobách studené války, kdy byl svět přehledně rozdělen na dva bloky a finanční systémy nebyly ani zdaleka tak integrovány a technologicky propojeny jako dnes. Cílem plošných sankcí bylo způsobit ekonomický úpadek země a vyburcovat skrze něj obyvatelstvo ke vzpouře. Fidel Castro však tento tlak nejdříve s pomocí spojenců v komunistickém bloku a později s přispěním vlastní urputnosti a Huga Cháveze nejen ustál, ale obrátil ve svůj prospěch. Pro totalitní režim není větší dar než silný vnější nepřítel, proti němuž je možné mobilizovat obyvatelstvo.

Fidel Castro
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Obraz malého hrdinného ostrova vzdorujícího půl století tlaku takového nepřítele se stal standardní interpretací situace nejen na Kubě, ale po celé Latinské Americe. Ohrožením bylo možné vysvětlit vše – od ekonomického úpadku až po polovojenský režim „nutný“ k obraně země či zavírání politických vězňů, již údajně v žoldu nepřátelské mocnosti fungují jako domácí pátá kolona. Jestliže si i dnes představitelé demokratických latinskoamerických zemí občas zaskočí na Kubu nechat se vyfotografovat s Fidelem, je to proto, že legenda o udatném revolucionáři, jenž se vzepřel nejmocnější zemi světa, zůstává živá.

Obamův tah má ale samozřejmě i vnitropolitický rozměr. Kubánské embargo přetrvalo také díky nevšední politické konstelaci uvnitř USA, kde se komunita kubánských emigrantů koncentrovaná v několika málo volebních okrscích na Floridě stala shodou okolností jazýčkem na vahách amerických prezidentských voleb. Kdo si vzpomene na legendární souboj Bush-Gore, který v roce 2000 rozhodly řádově desítky hlasů právě z Floridy, ví, o čem je řeč. Kubánská komunita, dlouho v drtivé většině podporující nekompromisní postoj proti Fidelovi, však prošla generační výměnou a dnes v mírné většině vykazuje touhu po uvolnění poměrů, obchodní výměně a možnosti volně cestovat do své bývalé vlasti.

Ať Kubánci přemýšlejí

Barack Obama teď zbavil kubánský režim nepřítele. Krok má své vítěze i poražené, během dlouhého trvání kubánského režimu dochází ke generační výměně také uvnitř nevelké kubánské opozice. Staré tvrdé jádro, které odmítalo jakýkoli dialog s totalitním režimem, se ocitá kvůli oteplení vztahů v úzkých a někteří jeho představitelé popisují Obamův krok jako zradu. Nová vlna, reprezentovaná například blogerkou Yoani Sánchezovou, ale říká, že sice nemá zatím velký důvod k oslavám, pro novou situaci nicméně projevuje pochopení. Právě Sánchezová, které na jejím blogu Generación Y odpověděl na otázky i samotný Obama, napsala, že věří, že kubánský David nemůže dlouho žít bez svého amerického Goliáše.

To je v podstatě hlavním smyslem americké změny kurzu. Kubánský režim bude muset svým obyvatelům nově vysvětlit, proč, když je teď nikdo neohrožuje, jsou vlastně chudí, nebo proč nemohou chodit k volbám stejně jako jejich kolegové ve zbytku Latinské Ameriky. Otevřenost v moderní době může být pro diktátory zásadní problém a jádro opatření míří především k rozvoji kubánských telekomunikací. Odhození předpotopní izolace Kuby znamená její vtažení do světa 21. století. Za krokem stojí naděje, že mastodonti jako Fidel a Raúl Castrovi se v něm nenaučí plavat.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte