„Nemůžeme přijímat tisíce syrských uprchlíků,“ prohlásil minulý týden ministr vnitra Milan Chovanec. Vysvětloval tím pozici vlády, jež odmítla apel OSN, aby sepřidala k jiným bohatým státům a nabídla Syřanům krutě postiženým válkou azyl. Byl to ale zvláštní, mimoběžný rozhovor. O tisících totiž nebyla řeč. Mohly to být stovky (jako Rakousko) nebo pouhé desítky lidí jako gesto dobré vůle a přihlášení se k odpovědnosti státu, jehož občané sami relativně nedávno ve velkém o azyl žádali a dostávali ho. Ale i když pomineme morální kategorie, pořád tu jsou argumenty pro účast na řešení situace uprchlíků z Blízkého východu velmi silné. Mimo jiné jde o smysl pro realitu, který by tím Sobotkova vláda prokázala.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
