Běh do Kyjeva

Mrholí, je na nule a vítr fouká přímo proti nám. Jenže mně je teplo, máme s Mirkem za sebou už pár kilometrů rychlého klusu, který mám nejraději, protože v člověku vyvolává příjemný pocit, že takto lze běžet věčně. Dívám se na okolní krajinu, kterou jsem dosud znal jen z literatury: rozlehlá step porostlá zažloutlou trávou a trsy keřů. Běžíme Ukrajinou.