Mrholí, je na nule a vítr fouká přímo proti nám. Jenže mně je teplo, máme s Mirkem za sebou už pár kilometrů rychlého klusu, který mám nejraději, protože v člověku vyvolává příjemný pocit, že takto lze běžet věčně. Dívám se na okolní krajinu, kterou jsem dosud znal jen z literatury: rozlehlá step porostlá zažloutlou trávou a trsy keřů. Běžíme Ukrajinou.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
