Je klavíristou zázračného talentu; je příliš dobrý na to, aby nemohl hrát ještě lépe a dostat se za techniku hudby, do hájemství její duše. Touto de facto smířlivou větou ukončila v prosinci 2010 americká novinářka Anne Midgetteová v The Washington Post svou recenzi věnovanou prvnímu americkému vystoupení chorvatského klavíristy Dejana Laziće. Obvykle se nestává, aby kulturní kritiky vzbuzovaly vášně čtyři roky po zveřejnění, ovšem minulý týden právě tenhle text s titulkem Jiskry bez plamene opět rozkřesal debatu o googlovském „právu být zapomenut“. Když zjistil, že zmíněná recenze se stále objevuje mezi prvními deseti odkazy, které Google zobrazuje při zadání jeho jména, rozhodl se Lazić napsat listu The Washington Post s žádostí, aby text z internetu odebrali. Dodnes mu prý kazí reputaci.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
