Když Thomas Edison sepisoval manuál pro možné využití jeho převratného vynálezu – fonografu –, jmenoval hned na čtvrtém místě namluvené knihy, které měly usnadnit přístup nevidomých lidí k literatuře. To se psal rok 1877. O necelých sto let později se americký básník Dylan Thomas nechal přemluvit, aby na gramofonovou desku načetl několik svých básní, čímž se z pomůcky pro handicapované poprvé stala komerční – a brzy také velmi oblíbená – forma, jak si literaturu užívat a zpestřit nejen četbou, ale i poslechem zprostředkovaným hercem nebo samotným autorem textu.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
