Píší o tom explicitně Matouš, Marek, Lukáš i Jan. Třetího dne zrána byl veliký balvan, kterým předtím zatarasili hrob s mrtvým Kristem, nalezen odvalený. Začíná tím další klopotné kolo zápasu o víru. Mimochodem, jsou to ve všech čtyřech evangeliích ženy, jež onu otevřenost hrobu (a tedy i celého příběhu) spatří a prožijí první a ve směsi úzkosti, úžasu i radosti ji pak oznamují mužům, kterým jejich příslovečná pochybovačnost a nejistota činí značné problémy uvěřit. Třeba poutníci na cestě do Emauz jsou chvílemi přímo natvrdlí, a Ježíše dokonce ani nepoznají, ač s nimi putuje a rozpráví. Učedník Tomáš zase se svým podezíráním nedá pokoj, dokud není zjevivším se Kristem vyzván, aby vnořil prsty do rány v jeho boku. Vzápětí si tak vyslouží jednu z nejsarkastičtějších poznámek celého Nového zákona: „Že jsi mě viděl, věříš.“ Ano, jakápak to ještě může být víra, když je před ní nejprve vynárokován přímý důkaz?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
