Mělo by Česko tlačit EU k uvalení ekonomických sankcí na Rusko?
 
Protesty proti ruské okupaci Krymu před Bílým domem
Protesty proti ruské okupaci Krymu před Bílým domem • Autor: AP, ČTK

Protesty proti ruské okupaci Krymu před Bílým domem

 

Robert Břešťan: Přijde na to, jakých sankcí. Zmrazení vkladů? Zákaz vývozu zboží dvojího užití? Nebo exportu jako takového? Myslím, že tohle je dost těžké rozhodnutí, za nímž by musela stát EU jako celek, a všechny členské státy mají své zájmy. Podle odhadů exportérů by sankce vůči Rusku připravily o práci až 40 tisíc lidí. Z toho mi plyne, že česká vláda nic takového navrhovat nebude. Pokud se však EU rozhodne jako celek, musíme držet basu.


Marek Švehla: Co má ale navrhovat, iniciovat? Co je náš zájem? A je Sobotkovo pojetí exportu jako národního zájmu správné?

Petr Honzejk: Redukovat národní zájem na bezprostřední ekonomický profit je nebezpečné. Obávám se však, že přesně to Sobotka pod tlakem exportérů, jakož i slavjanofilní části vlastního elektorátu dělá.

Erik Tabery: Bohužel tu nejde jen o Sobotku. Viz Nečas, když mluvil o přístupu k Rusku: „Musíme zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad na náš export.“

Martin M. Šimečka: Česko by mělo tlačit na EU spolu s Polskem, které to ostatně dělá, protože si je lépe vědomo rizika Putinovy politiky.

Erik Tabery: Mně by úplně stačilo, kdyby Česko nebránilo sankcím. A kdyby si odpustilo proslovy à la Mládek.

Petr Honzejk: Odmítnout sankce není nijak hrozné. Problém nastává, když se z momentálního profitu udělá paradigma. Jak potom třeba mluvit o energetické bezpečnosti, když ruský Temelín je levnější než americký, ruský plyn levnější než alternativy apod.

Martin M. Šimečka: Přinejmenším by měla mít česká vláda jasno, ve kterém bodě už bude považovat sankce za nevyhnutelné – když Putin napadne východní Ukrajinu, nebo až překročí řeku Dněpr, anebo až když se zastaví na Dukle? Rád bych věděl, co považuje za skutečný důvod k sankcím.

Erik Tabery: Ukazuje se naše dlouhodobá slabina, minimálně během posledních deseti let jsme neměli na důležitém postu nějakého strategicky uvažujícího politika. Někoho, kdo by dokázal přemýšlet o tom, co mohou být bezpečnostní, energetická a jiná rizika. Václav Havel nás dostal do NATO a EU, tím se naše strategie vyčerpala. Od té doby nás události pouze vlečou.

Ondřej Kundra: Tlačení na ekonomické sankce by nás vůbec nemuselo bolet. Data jasně ukazují, že většina našeho importu/exportu není s Ruskem, ale s EU. Asi 80 procent. My tedy v tomto směru nemáme moc co ztratit, a proto by nám nic nemělo bránit sankce, a to tvrdé, požadovat.

Erik Tabery: Ondřeji, nesouhlasím. Procenta nejsou všechno, obchod s Ruskem je sice menší než s EU, nicméně je stále velký. Takže bych to nezlehčoval, ale pořád si myslím, že se nám dočasné problémy z dlouhodobého hlediska vyplatí. Pokud by se konflikt nedej bože rozrostl, zasáhne to výrazně i byznys. To by si měl premiér uvědomit.

Ondřej Kundra: Jasně, od roku 2002 se obchod mezi námi a Ruskem zdesetinásobil a dál roste, ale něco jiného je, když bychom na misce vah měli 80 procent - a něco jiného je, když jako u Ruska je to násobně méně. Tím to v žádném případě nezlehčuji, nicméně naše rozhodování - ať chceš, nebo ne - to prostě usnadňuje. Navíc, řekněme si upřímně: stojíme o peníze z dovozu ruského plynu a ropy, což tvoří velkou část vzájemné bilance? Já tedy ne, protože je to geopoliticky značně rizikové.

Martin M. Šimečka: Každý racionálně uvažující člověk by si měl umět spočítat, že dnešní sankce vůči Rusku by nám ušetřily mnohem větší ztráty v budoucnu. Na to člověk nemusí být ani ekonom, ani politik, aby mu to bylo jasné. Bohužel, právě někteří čeští politici a ekonomové v tom jasno nemají.

Robert Břešťan: Shodujeme se v tom, že bychom se měli k případným sankcím samozřejmě připojit. Nějak nám ale pořád uniká odpověď na otázku, jestli v nich máme být právě my iniciativní. Osobně nemyslím, že by měla jedna země křičet. Pokud sankce, pak ve shodě a po vzoru jeden za všechny, všichni za jednoho.

A mimochodem – vývoz do Ruska je za 160 miliard, to už je hodně pracovních míst, takže bych to taky úplně nezlehčoval. Jak vidíme i z vlastní historie, lidí, kteří jsou pro ideály ochotní obětovat své pohodlí, práci, případně svobodu, nebývá mnoho.

Ondřej Kundra: No a právě proto bych křičel, jinak na pohodlí a ideály můžeme zapomenout, že. Nemáme portugalský luxus být od Ruska daleko. Ani jako oni nemůžeme v nejhorším případě skočit na loď a schovat se na Madeiře nebo na Azorech.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte