Představa, že umělecké a komerční filmy rozeznáte mimo jiné podle toho, že ty první na vás neútočí masivní všudypřítomnou reklamou, ale oslovují nás až po premiéře díky šeptandě, padla nejpozději s dvoudílným snímkem Nymfomanka od dánského zlobivce Larse von Triera.
Zprávy o přípravě i natáčení projektu, vypouštění fotek a nic neříkajících ukázek, billboardy a citylighty – to vše zaplavovalo ve stále sílících dávkách internet a postupně i ulice evropských měst. Nápor si takřka nezadal s americkými trháky a je zřejmé, že producenti čekají dobré tržby. Zvláště plakáty s nahými herci, mezi něž kromě evropských hvězd typu Charlotty Gainsbourghové a Stellana Skarsgårda patří i hollywoodské tváře Christian Slater, Uma Thurmanová či Shia LaBeouf, poutaly pozornost – a zároveň stvrzovaly stereotyp, že evropské umění bývá „pěkná prasárna“.
Trier už v předchozích filmech Idioti nebo Antikrist neváhal předvést soulož s detailními záběry pohlavních orgánů. Nymfomanka slibovala, že herci ukážou ještě více, protože sex tu nebude „kořením“ příběhu, ale hlavním tématem. Provokativně působilo i naplánování premiéry na vánoční svátky. Pokud se už chodí do kina, pak na Harryho Pottera či Hobita. Nymfomanka je rodinnou podívanou pouze v tom smyslu, v jakém je zároveň rodinnou psychoanalýzou a odhalováním traumat hlavní hrdinky, která ze záhadných důvodů není schopná milovat a sex jen konzumuje.
Ihned po premiéře úvodního dílu se také objevily rozhořčené i otrávené reakce, že Trier většinu kreativity vložil právě do reklamní kampaně; že učinil dokonce z reklamy součást uměleckého konceptu a film sám je svého druhu reklamou – především na druhý díl a režisérský sestřih. Hned v úvodních titulcích totiž stojí, že budeme sledovat zkrácenou a zcenzurovanou verzi; plná vyjde zřejmě až na DVD a Blu-ray. V závěrečných titulcích zase vidíme záběry z druhého dílu, na nějž si musíme počkat do 9. ledna a který nám snad poskytne odpovědi na základní otázky: co se stalo s hlavní hrdinkou, že je na začátku vyprávění v tak zbědovaném stavu, jak se vyvíjel vztah k její osudové lásce a co nám vůbec chce Trier sdělit o lidských citech a pudech. Zklamání, že jsme nedostali úplně vše, přinese na konci také upozornění, že penetrace byly natočeny s „pornografickými kaskadéry“.
Zkusme však opustit uvažování, že Trier je cynický obchodník s vlastní pověstí, rádoby šokujícími náměty a samoúčelnou nahotou. Není těžké si všimnout, že Nymfomanka pracuje s diváckým očekáváním velmi koncepčně – a tedy nikoli sex, ale právě očekávání a touha jsou oním hlavním tématem. Jak film záměrně zklamává naše očekávání a oddaluje dějová i fyzická odhalení, dokonale nás přenáší do kůže hlavní hrdinky a dává nám zažívat, jaké to je trpět neukojitelnou touhou.
Plán „nedat divákům, co chtějí“ by nicméně byl hloupý a destruktivní, kdyby nepřinášel „náhradu“ v podobě výsostně krásné kamery a vrcholně ironického humoru. Nymfomanka není podvod, ale zábavná hra. Při sledování komicky vypjatých a nečekaně pointovaných scén pochopíme, že jsme naletěli. Když se hned v úvodu starší muž chystá na nákup rohlíků a zazní mohutný nástup písně od Rammstein, měli bychom mít jasno: tenhle film nám demonstruje, jak vypadá přehánění, a dává nám zároveň na srozuměnou, že bychom mu neměli podléhat. Snad to tedy vydržíte, než přineseme recenzi po premiéře druhého dílu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
