Krásou proti mrzutosti

Vrabci už v Praze nejsou, a tedy ani necvrlikají – například o tom, jak mi bouchla kamna kvůli Martinu Dejdarovi a jak jsem se vzápětí omluvil.

Zato cvrlikali jiní a určitě potěšili některé sociology. Za dva dny po Velikém Vítězství Velikého Plebejce (a jeho menších až malinkých plebejců) jsme byli v Rudolfinu na koncertě Collegia 1704, které vedeno magickými pažemi dirigenta Václava Lukse oživuje (alespoň pro mě) barokní muziku s touž naléhavostí, s jakou muzikanti dixielandu přesvědčili svět, že oni – po dvousetleté přestávce – pochopili bachovskou fugu jako první. Collegium 1704 nám zahrálo Monteverdiho a Vivaldiho, až to bralo dech. I proto ani nešlo zavřít pro lepší poslech oči, jak to někteří zasvěcenci dělávají.