Debaty o vztahu mezi uměním a komercí jsou nekonečné. Má platit slogan „náš zákazník, náš pán“, nebo je nutné publikum nějakým způsobem vychovávat? Zdánlivě neprůstřelná argumentace, že vše se měří diváckým úspěchem, je pochopitelně zrádná: v tom případě nevyhnutelně směřujeme do hájemství muzikálů Michala Davida. Zkušenost praví, že vlastní cti dbalý tvůrce by si měl raději nastavit vnitřní estetické hranice, a teprve v jejich rámci se snažit zaujmout co nejširší publikum. Vhodný materiál pro konkrétní úvahy tohoto druhu nabízí podnik jménem Letní shakespearovské slavnosti.