Dobře utajená vize

Lidé, nespokojení s reformami české vlády, vyšli o víkendu do ulic. Spektrum oponentů je čím dál širší. Vedle odborů se na protestech podílí iniciativa ProAlt či Strana zelených. Způsob, jakým chce vláda šetřit, kritizuje také bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová stejně jako šéf Transparency International v České republice David Ondráčka. Ačkoli by si zmínění kritici v mnoha otázkách zásadně neporozuměli, ve dvou věcech se dokonale shodnou. Vládní škrty nejvíc dopadnou na chudé. A co je horší: postrádají jakoukoli uvěřitelnou vizi.

Nedůsledná a utajená

Když Topolánkova vláda před pěti lety zaváděla takzvanou superhrubou mzdu (jejíž podstatou bylo započítat do základu daně i odvody na sociální a zdravotní pojištění), měl její návrh spoustu much. Podobný model nikde ve světě nefunguje a jeho výsledkem je fakt, že daň z příjmu vypadá nižší, než ve skutečnosti je. Přesto je zpětně nutné ocenit, že ke změně vedla mimo jiné jedna jasná myšlenka. Politici chtěli českému zaměstnanci ukázat, kolik peněz mu bere stát (částky, které za něj odváděl zaměstnavatel, do té doby na výplatní pásce neviděl). Pravicová vláda hledala v lidech spojence proti socialistické praxi pečovatelského a drahého státu. Vize se sice nenaplnila, veřejnost se nebouřila a politici stát nijak výrazně nezeštíhlili, ale argumentační přitažlivost jí upřít nelze.

Teď další pravicová vláda ve jménu úspor superhrubou mzdu ruší a současně zavádí praxi, že daně se budou přiznávat na jednom místě společně se zdravotním a sociálním pojištěním. Kromě slibované úspory (zjednodušení výběru daní a odvodů) nelze ze změny vyčíst vůbec žádnou vizi.

To, co platí pro ústup od superhrubé mzdy, platí i pro většinu vládou navrhovaných úsporných opatření. Jinou myšlenku, než že přece musíme šetřit, v nich člověk hledá těžko. Kabinet nám na oplátku nenabízí ani štíhlejší stát, ani větší solidaritu s potřebnými, ani například lepší služby učitelů, policistů nebo lékařů. 

A pokud už vláda nakročila k nějaké systémové změně, tak je nedůsledná nebo téměř utajená. Například Asociaci samostatných odborů vyhnal do ulic mimo jiné fakt, že zaměstnanci platí mnohem větší daně než živnostníci. Lidé na to pochopitelně reagují, raději se nechají zaměstnat na živnostenský list než jako klasičtí zaměstnanci. Vláda se sice chlubí, že úřední kontroly takzvaný Švarc systém odhalují lépe než dosud. Nechlubí se ale tím, že její materiál Úsporná opatření vlády pro roky 2013 až 2015 chystá Švarc systému daleko větší ránu. Většina lidí, kteří pracují v tomto režimu, si totiž od příjmů neodečítá skutečné výdaje, ale takzvané výdaje paušální. Vládní materiál jen vágně zmiňuje, že tito lidé nebudou moci využít některé daňové úlevy. Nepozorný čtenář nad tím mávne rukou. Jenže jde o slušné peníze, ten, kdo používá paušální výdaje, si totiž nebude moci od daně odečíst téměř 13 tisíc korun za každé dítě či více než 20 tisíc korun za manželku v domácnosti.

Skutečně systémová změna by ale měla být všem předem dobře známá, měla by probíhat plynuleji a navíc by utažení šroubů živnostníkům mělo provázet jejich povolování zaměstnancům. Nic takového se ale nechystá, protože politici mají pocit, že v krizi „nelze nikomu ulevovat“.

Dalším náznakem vize může být vyšší zdanění bohatých. Plánované zvýšení daní pro lidi s příjmem zhruba nad milion korun ročně je faktickým nakročením k daňové progresi běžné v mnoha zemích Evropy. Současná vláda ji ale považuje za ideologicky nepřijatelnou a místo debaty o budoucnosti tvrdí, že jde pouze o dočasnou solidaritu bohatých s chudými.