Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Přeškrtnutá tvář Jana Balabána

63B_R09_2011_s.jpg
63B_R09_2011_s.jpg
„Co se nedotýká našeho srdce, nemá cenu, ale našeho srdce se může dotknout skoro všechno. Honza.“ SMS z loňského dubna. I na malém prostoru je český spisovatel Jan Balabán rozpoznatelný. Sborník vzpomínkových textů Honzo, ahoj! právě vydalo nakladatelství Kalich k jeho nedožitým padesátinám. Ukazuje, že právě Balabán se lidských srdcí dotýkat uměl – věděl, že jinak to nemá cenu, a života bez ceny se bál. „To, co tady předvádíte… je jenom žvanění… protože se to netýká lidského srdce,“ rozetnul jednou hospodskou hádku básníků – „tvář jakoby zašitou chlastem, únavou,“ píše Jonáš Hájek – a odešel bez rozloučení.

Editoři Daniela Iwashita a Michal Plzák oslovili ty, kteří Balabána osobně znali. Rodina, lidé z evangelického sboru, učitelé, spolužáci z gymnázia i z vysoké, výtvarníci, spisovatelé, Ostravaci… Každý přidal, co uznal za vhodné: svou „úhlavní“ vzpomínku, detail, historku, skicu, reflexi, někdo dal obraz, jiný fotky. A editoři svazek doplnili ještě dalším obrazovým materiálem: Na snímcích s Janem Balabánem je zvláštní, že obvykle přeškrtával svou tvář – na třídních fotkách ho není těžké najít. Na fotografiích, jež sám pořídil, překvapí jeho zaujetí hroby a prázdnými krajinami; lidi prý skoro nefotil. A jeho dětské deníky nečekaně obsahují jeho dospělý jazyk: „Uvnitř seděl skrčený chlapec, který se snažil zabalit víc, než bylo možné, do ubohého záplatovaného kabátu. Třásl se zimou ohřívaje si ruce nad petrolejkou.“

Deníky si Jan Balabán psal po celý život. Ty rané jsou plné kreseb, komiksů, vystříhaných obrázků, fotografií. Podle Balabánovy druhé manželky Petry Sasínové je v nich „Honza jako puberťák, milovník Beatles, zamilovaný, vtipný, rozzlobený na hlupáky, komunisty, okouzlený poezií, krajinou, vesmírem…“ Co se těch pozdějších týče, Balabán si nepřál, aby je kdokoli četl. Jeden deník z roku 1992, zabalený do starého Respektu a oblepený lepicí páskou, začíná závažným upozorněním: Toto je čistě soukromý deník, a lidé, kteří jej náhodou otevřou, se žádají, aby jej opět zavřeli.“ Poslechla i Petra Sasínová. Přestože ji Jan v žertu nabádal, ať si také deník píše, že by ho pak tajně četl…

Sborník textů k Balabánovým nedožitým padesátinám je vkusným doplňkem k jeho dílu. Neodkrývá víc, než je třeba – žádné pikanterie, jen chuť člověka. Shromážděné příspěvky i ve své různorodosti a nevyrovnanosti ukazují jedno: ačkoli se našeho srdce může dotknout skoro vše, to, co bije ve stejném rytmu a pro stejnou věc, se ho dotýká přece jen hlouběji. 

Autor je spisovatel a redaktor měsíčníku Host.

HONZO, AHOJ! SETKÁNÍ S JANEM BALABÁNEM
Uspořádali Daniela Iwashita a Michal Plzák, Kalich, 250 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte