Krást se nemá ani podvádět či jezdit na černo. Trest však má odpovídat přestupku, v civilizovaných zemích ruku zlodějům již dávno nesekají. Nebylo tomu tak vždy. Film podle slavného románu Victora Huga Bídníci začíná vřavou na tržišti, kde hlavní hrdina právě ukradl bochník chleba, za což se dostal na galeje. Něco podobného se přece u nás na počátku 21. století nemůže stát. Opravdu?
U východu z metra se utvořil hlouček lidí. Revizor v šedomodré bundě vláčí mladíka, který odmítá pustit svůj batoh. Revizor se mobilem marně snaží přivolat posilu, přitom chlapci podráží nohy, tvrdě mu uhodí hlavou proti zdi. Lidé dvojici většinou obcházejí, dva mládenci se zastavili. Jak se ukazuje, jsou to studenti práv. „Nemá co se k němu takhle chovat mimo placený prostor,“ míní jeden. Druhý mu oponuje, podle nového zákona prý může revizor zadržet černého pasažéra všemi prostředky.
Revizor je stále rozčilenější, strážníci nepřicházejí, chlapec se snaží vytrhnout. Jeho hlava opět tvrdě naráží na zeď, u nosu se objevuje kapka krve. Rychle kalkuluji. Jeden lístek – jeden bochník chleba. Rozbitá hlava, za chvíli možná otřes mozku. Kolik pak bude stát léčení? A co rodiče toho chlapce? Nejsem přece v kině, nemohu se jen tak dívat. Zatahám revizora za rukáv. „Pusťte ho, prosím!“ Revizor se udiveně otáčí. „Neotravujte!“ „Zaplatím pokutu za něj,“ vytahuji bankovku.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
