Jmenuju se Ligia. Což zní jako název pro čisticí prostředek. Je to ale řecké jméno a vybrala mi ho máma, protože je Řekyně. Taky jsem se mohla jmenovat třeba Přemečka, jak chtěl táta. On je totiž Přemysl a přišel do Argentiny z Čech a tady si vzal mámu. Máma Přemysl nikdy nedokázala správně vyslovit, a tak si tátovo jméno pořečtila na Myko. Přemečce by nejspíš říkala Myka.
Sedím tady na Kennedyho univerzitě. Hodiny češtiny se tu pořádají už léta a já na ně začala chodit, abych rozuměla tátovi. Ne, že bych mu nerozuměla. Mluví španělsky stejně dobře jako já, ale ani máma, ani on mě nikdy neučili řecky ani česky. Táta je morous, co se bojí lidí, a máma vždycky říkala, že na takové věci nemá čas. A teta Helena zase říkala, že svoje krajany nesnáší, ale nikdy nevysvětlila proč. Od rána do večera Helena s mámou šily a Helena ještě učila výtvarku ve škole a táta vyřezával ze dřeva a dělal truhlařinu. Časem koupil pozemek v Patagonii u velkého jezera a sám si tam postavil dřevěnou chatku. Když máma i Helena umřely, jezdil tam čím dál častěji, až v ní nakonec zůstal a celé dny tam sedí, kouká na jezero a chytá ryby. Někdy se u toho opije a mlátí pádlem do své malé loďky a křičí: „ty kurvo“, ale nevím, co to znamená.
Z naší rodiny byla asi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
