Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Obejít svou smrt

63B_R05_2011_n.jpg
63B_R05_2011_n.jpg

63B_R05_2011_s.jpg
63B_R05_2011_s.jpg
Ještě než Tessa zemře, chtěla by si splnit pár věcí. Pomilovat se, ochutnat drogy, porušit zákon, dožít se porodu své nejlepší kamarádky a taky by si přála, aby se její rodiče zase dali dohromady. Tesse je totiž sedmnáct a umírá na leukemii…

V současné době už je jen málo hraničních zkušeností, kdy se člověk potkává se smrtí, a většinou to bohužel souvisí s nějakou nemocí. Proto jsou příběhy, které o tomto tématu pojednávají, děsivě přitažlivé. Vytrhují z každodenní bezpečnosti a bezstarostnosti a nutí na chvíli zapomenout na banální těžkosti našich rutinních životů. Kniha britské spisovatelky a bývalé herečky Jenny Downhamové mezi těmito literárními svědectvími vyniká. Píše o osudu Tessy v první osobě a to s takovou empatií a vhledem, že čtenář ani na chvíli nepochybuje o tom, že příběh vypráví mladá holka, navíc se vší naivitou pubertálního věku. Žádné „hluboké“, předčasně přemoudřelé filozofování, naopak – obraz zmařeného života popsaný se vší prostomyslností a trapností, v níž se nakonec utopí skoro celý seznam přání, který si Tessa sepsala.

V tom je román Jenny Downhamové sympatický. I když k tomu námět svádí, dokáže být nepatetická a přirozená. Vnitřní monolog Tessy vede stylem deníkového záznamu, který se v posledních týdnech jejího života odmlčuje, upadá do stále kratších záblesků vědomí, až zůstanou jen poslední zvukové vjemy. Čtenář by musel být naprostý cynik, aby s ním příběh Tessy neotřásl a aspoň na okamžik mu nezvlhly oči.

Otázkou ale zůstává, proč si Jenny Downhamová takové téma vůbec vybrala a co chce svým románem říct? Vychází samozřejmě ze svých zkušeností, kdy se o umírající starala jako pečovatelka. Přitom však Tessu až na jeden krátký okamžik nenechá projít zásadním vnitřním konfliktem. Ta je se svojí smrtí smířená, chápe, že obrana před postupující nemocí neexistuje. Ve skutečném životě, a obzvlášť u mladých lidí, ale umírání v naprosté většině neprobíhá tak vznešeně a s grácií. Je plné hněvu, vzteku, bolesti a odmítání připustit si, že zatímco ostatní dál povedou své spokojené životy, oni už zanedlouho nadobro odejdou. Tessa se těmito myšlenkami samozřejmě zaobírá a trápí, ale zkušenost paliativní medicíny vypovídá ještě o něčem jiném. Popisuje se pět fází, kterými umírající obvykle procházejí: popřením, hněvivou vzpourou a odmítáním, smlouváním, depresemi a nakonec smířením. Jenny Downhamová ale nechala svou hrdinku první dva stupně této děsivé kaskády obejít. Jakkoli je tedy její kniha silným a autentickým příběhem, tomu nejbolestivějšímu se vyhýbá. 

 

JENNY DOWNHAMOVÁ: JEŠTĚ NEŽ UMŘU
Přeložila Kateřina Lipenská. Eroika, 244 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte