V komentáři pro minulé číslo Respektu jsem se pokusil nastínit, co je potřeba udělat – krátkodobě a dlouhodobě –, aby se eurozóna nerozpadla.Objevila se tam i věta, že „rozpad eurozóny by bezpochyby vedl k rozpadu Evropské unie“. Leckdo se mne ptá, jak to mohu tak rezolutně tvrdit, proč naháním lidem strach a podobně. Tady je vysvětlení.
Mávat křídly
Je velkou chybou, že situaci v Unii a eurozóně komentují především ekonomové. Měli by ji totiž analyzovat také (či dokonce především) odborníci na ústavní právo a znalci skomírající disciplíny zvané státoprávní věda. Z historie je totiž známo, že existují národní státy, unitární státy, federace a konfederace. To jsou ony osvědčené, stabilní a životaschopné útvary. Pokud se nově vytvořený útvar ocitne někde mezi těmito variantami v nevyzkoušené formě, bude nestabilní, neklidný, a může být nebezpečný i pro své okolí.
Nestabilní útvar je pak svou dynamikou (mohli bychom tomu říkat zákonitý vývoj) tažen směrem k útvaru stabilnímu a vyzkoušenému. Buď dopředu směrem k federaci, nebo zpět, směrem k národním státům. Integrační proces je pak třeba chápat jako přelet ptáka nad mořem. Je třeba pořád mávat křídly, dokud nedoletím ke stabilnímu útvaru, tedy k pevnině.
Evropa vykročila skrze svou první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
