vsehrdy120.jpg
vsehrdy120.jpg • Autor: Respekt

 

Ve Všehrdech je věznice, jedna hospoda a jinak už nic, čím by mohla tahle poněkud zanedbaná vesnička o sto třiceti pěti obyvatelích návštěvníka zaujmout. Přesto ale zdejší usedlíci míří do učebnic. Projevují totiž tak výrazně nesmiřitelné postoje, že se v jejich obci na dohled od Chomutova chystá už třetí pokus o komunální volby za poslední rok.

A pokud budou dvě hlavní politické kandidátky postupovat ve stejném stylu jako dosud, může být pokusů o volbu pětičlenné obecní vlády ještě dlouhá řada. Stačilo by přitom, aby sousedé zasedli kolem jednoho stolu, každý trochu slevil ze svých požadavků a uzavřeli rozumný kompromis. Něco takového ale zatím nikdo z nich nechystá. Zatímco v okolních vesnicích se starostové chlubí voličům prvními výsledky své činnosti, ve Všehrdech se nevládne. A podobně jako ve vysoké politice tu panuje poněkud blbá nálada.

 

Tihle? Nikdy!

„Všichni se tu teď podezírají a hází na sebe špínu,“ popisuje předvolební atmosféru ve vsi Irena Čechová, která se živí šitím imitací středověkých kostýmů, organizováním kulturních akcí a překládáním z němčiny. „A vlastně jsem to zavinila já,“ dodává s povzdechem na verandě své zahradní chaty vyzdobené rebelskou vlajkou států amerického Jihu.

V jistém smyslu je to pravda. Byla to totiž právě paní Čechová, která před komunálními volbami v roce 2010 dala dohromady opoziční kandidátku proti dlouholetému starostovi Všehrd Miloslavu Mandíkovi. Po důvodech není potřeba hluboce pátrat, stačí se projít po vsi. Fotbalové hřiště připomínají už jen torza dvou rezavějících bran, dětské hřiště zase rezavějící prolézačky z dob komunismu. Koupaliště kdysi vyhlášené i v nedalekém Chomutově se rozpadá a místo vody ke koupání nabízí v poledním srpnovém vedru jen nevábný pohled na zahnívající zelenou břečku u dna.

Jak dokazují příklady okolních obcí, sehnat zdroje na zvelebení veřejných prostorů přitom v regionu není nijak těžké: vedle peněz z evropských fondů mohou starostové využít i granty nabízené provozovateli nedalekých dolů a elektráren. Starosta Mandík ale nevyužíval nic a jakékoli občanské požadavky odrážel podle popisu domorodců ukončením komunikace (asi stejně jako odrazil pět pokusů o schůzku nebo telefonát s autorem tohoto textu, kdy nebyl v kanceláři, doma neotvíral a nebral telefon).

Starostovu zařizovací neschopnost znali ve vesnici všichni. Starosta má ale ve vesnici okruh svých stálých  kamarádů, kteří mu automaticky dávají hlasy. Nikdo se navíc až do minulého roku nepustil do budování opozice s takovou vervou jako paní Čechová. Dala dohromady sousedy ochotné založit kandidátku a stala se tahounem skutečné předvolební kampaně s letáky a mítinkem v místní hospodě, což byla v ospalém komunálním životě vesničky úspěšná novinka. Pak přišly volby a kandidátka paní Čechové získala v pětičlenném zastupitelstvu tři křesla. Jenže místo změny k lepšímu nastal překvapivý zvrat.

Volební zákon stanovuje, že pokud počet zastupitelů v jakékoli obci klesne pod pět, musejí se vypsat nové volby. Toho využil poražený starosta Mandík, který se svým kolegou odstoupil. A další členy své kandidátky, kteří měli nastoupit jako náhradníci, o rezignaci přesvědčil také. Zastupitelstvo ve Všehrdech by tak mělo jenom tři členy a musely se vypsat nové volby. Nejpikantnější na celé věci ovšem je, nápad jak anulovat výsledek hlasování nevzešel od starosty a jeho lidí, ale od paní Čechové, která z ničeho nic obrátila a přidala se ke svému dříve tak kritizovanému protivníkovi.

Její někdejší spolurebelové z opoziční kandidátky jsou přesvědčeni, že za proměnou stojí zhrzenost: sama paní Čechová se totiž navzdory vítězství svého týmu nedostala do zastupitelstva. Politička je však přesvědčena, že propadla kvůli intrikám svých závistivých kolegů, kteří prý začali nabádat lidi, aby ji „vykroužkovali“. „Navíc jsem dospěla k závěru, že lidem ze své bývalé kandidátky prostě nemohu věřit,“ vysvětluje paní Čechová svůj přestup. „Některým z nich jde jenom o koupi obecních pozemků na spekulace. A starosta – přes všechny chyby – se nakonec ukázal jako férový chlap, který jediný je něčemu takovému schopen zabránit.“

 

Hádky jak na vládě

Řečí o nekalých záměrech jednotlivých kandidátů koluje po obci spousta a všechny mají společné to, že nejsou ničím podložené. Podstatnější než tyto zvěsti ovšem je, že z hromadných rezignací se stala ve vesnici zavedená praxe. Když totiž ve druhých volbách letos na jaře získal těsnou většinu starosta a jeho lidé, rozhodli se protikandidáti taky rezignovat. „On chtěl, aby mu zastupitelé odhlasovali, že bude brát za svůj výkon plný starostovský plat, což doteď nebylo,“ říká jedna z těch, co složili mandát, prodavačka Alena Borlová. „Aby tady nic nedělal jako posledních dvanáct let a bralza to plat? To tedy ne!“ Do blížících se podzimních voleb jde paní Borlová opět, ale dopředu avizuje, pokud by je měl zase vyhrát starosta, opět svoji funkci spolu s ostatními položí. Podobně reagují i starostovi lidé.

„Já vím, že už jsme jako ta vláda, kde místo aby řešili tu krizi, tak se hádají o nějakého Bátoru,“ krčí rameny penzista, dlouholetý zastupitel Všehrd a kamarád starosty Jiří Stejskal. Ani podobnost s krajně nepopulárními a pohrdanými celostátními politiky ale pana Stejskala nedokáže naklonit nějakému kompromisu. „Já jim prostě nedůvěřuju, nejsou vlastně ani místní,“ říká s odkazem na fakt, že vrchol opoziční kandidátky obsadili lidé, kteří jsou v obci teprve několik let a starousedlíci jim říkají „náplavky“. „Takže to necháme na volby, třeba to napotřetí dopadne,“ krčí rameny senior.

Na tom se dokáže se svým politickým protivníkem shodnout i paní Borlová. „Na nějaké dohadování nejsem, do vesnice ani moc nechodím,“říká. Stačí podle ní, když v budoucím zastupitelstvu nebude bývalý starosta; se všemi ostatními se prý dohodne, i kdyby měla být jenom v opozici. „Tohle já tak občas řeknu známým ve vesnici, spoléhám na to, že si to lidi řeknou a srovnají si to v hlavě.“

Stejně to vidí podnikatel Pavel Srbek, který měl v prvních volbách ambice vystřídat bývalého starostu. Když se po svém prvním vítězství doslechl, že starosta i jeho lidé podají hromadnou rezignaci, snažil se to starostovi rozmluvit. „Říkal jsem, ať neblbne, že přece musíme spolupracovat,“  vzpomíná pan Srbek. „Ale on mi řekl, že mi nebude dělat nějakého pičmundu,“ říká muž, který je podle svých slov už naštvaný, znechucený a do volebního klání jde naposledy. Pokud by se volby měly opakovat i počtvrté, už kandidovat nebude.

Jedinou naději tak většina obyvatel Všehrd upíná na to, že v obci vznikla na poslední chvíli třetí kandidátka vedená smířlivým Ladislavem Novakovským, který už v minulých zastupitelstvech zastupoval opozici vůči starostovi, ale zároveň není zapleten do aktuálních sporů. Je tak pravděpodobné, že po třetích volbách žádná z kandidátek nezíská většinu, což může otupit vzájemné spory. A kdyby se zase schylovalo k hromadné rezignaci, slibuje pan Novakovský zasáhnout. Obejde všechny kandidáty rezignace a bude je přesvědčovat, ať v zastupitelstvu zůstanou. „Všichni se tu známe,“ říká mistr, který vede vedoucí učební obory pro trestance místní věznice. „Aspoň dva lidi určitě přesvědčím, aby to nepokládali.“ 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte