42_reuters_R25_2011_n.jpg
42_reuters_R25_2011_n.jpg • Autor: Globe Media / Reuters

Do evropského fotbalového šampionátu v Polsku a na Ukrajině schází něco málo přes 300 dní. Už teď je ale vidět, co všechno může tato akce na východě změnit. V Polsku právě vrcholí souboj s termíny na dostavbu stadionů a infrastruktury. A současně se rozhořel boj o klid na stadionech, který by bez šance pořádat mezinárodní turnaj nikdy nezačal. Polsko je totiž na své chuligány zvyklé a není schopno jim čelit: ustupují jim jak představitelé měst, tak kluby, jejichž barvami se hooligans zahalují.

 

42_reuters_R25_2011_s.jpg
42_reuters_R25_2011_s.jpg • Autor: Globe Media / Reuters
Nebude

Obránce Jakub Wawrzyniak právě proměňuje rozhodující penaltu ve finále Polského poháru. Ještě než se na něj stihnou sesypat spoluhráči, je obklopen partou pseudofanoušků v barvách domovského klubu Legia Varšava. Tváře hráčů se okamžitě mění a radost střídají rozpaky a strach.

Masa maskovaná červenou, bílou, zelenou a černou svléká během pár minut „své“ hráče do spodního prádla a začne tradiční přestřelka, kde náboji je vše, co stadion může poskytnout (lavičky, zátarasy, ploty), a cílem všichni, kdo nejsou s námi (fanoušci soupeře, policie nebo novináři).

Je konec května a zápas v režii polských chuligánů vlastně teprve začíná: jeho výsledkem bude 50 zatčených, desítky krvavých zranění, zkopaná televizní kameramanka a 210 bodů v chuligánské lize. Živý přenos televize Turbo běží dál a moderátorská dvojice jen lakonicky říká: „Vypadalo to, že by to dnes mohlo být klidnější než při finále ve stejné sestavě v roce 1980 a 2004. Ale nebude.“

Záběry ze stadionu ze západopolské Bydhoště obletí celou Evropu společně s otázkou: Může tato země pořádat Euro 2012? Kvůli násilí na stadionech (podle sportovních komentátorů spíše kvůli přitomnosti představitelů UEFA na inkriminovaném utkání) zasedá vláda a polský premiér Donald Tusk vyhlašuje „nulovou toleranci pseudofanouškům“. A média ani polská veřejnost nevěří – silná slova z úst nejvyšších politiků už slyšely tolikrát a na situaci, která trvá desítky let, se nic nezměnilo.

 

Tichá dohoda

„Malebná vesnička zasypaná sněhem s opravdu krásným hřištěm. S Polonií jsme přijeli na přípravné utkání, po prvním poločase jsme se s trenérem druhého týmu domluvili jen na pětiminutové přestávce, ani se nešlo do kabin,“ vypravuje legenda českého fotbalu 80. let Verner Lička, který v posledních letech trénoval čtyři kluby nejvyšší polské fotbalové soutěže. Nic nenasvědčuje tomu, že to byl okamžik jeho polského angažmá, kdy se nejvíce bál. „Asistent mi během rozmluvy s hráči skočil do řeči, otočil jsem se, abych mu vynadal, a v tu chvíli jsem za sebou uviděl asi tři stovky holohlavců s baseballkama, jak si to šinou k nám,“ pokračuje dnešní generální manažer Baníku Ostrava. Strhla se několikaminutová řež proti fanouškům soupeře – vše v rámci utkání, ve kterém nešlo o žádné body. Na místě zůstali dva lidé v bezvědomí a spousta lehce zraněných. Psal se rok 2002 a Lička může za těch pět let v Polsku vytáhnout bezpočet drsných historek s polskými chuligány (ta pozitivní zde jaksi chybí).

Školou byl už první zápas, kdy jako trenér Polonie Varšava zažil bezpečnostní manévry s vojenskými transportéry, které ochromily hlavní město. Důvod jasný: derby dvou varšavských klubů. Nebo tajný výjezd na přátelské utkání do severozápadního Štětína. Pod rouškou noci jede prvoligový tým Polonie 13 hodin vlakem, aby si zahrál utkání v rámci přípravy. Z bezpečnostních důvodů o akci kromě vedení klubu a samotných aktérů nikdo neví.

A šlo to dál. „Na začátku trénování Visly Krakov za mnou chvíli po soustředění v Turecku přišel tiskový mluvčí a řekl, že se mnou chtějí mluvit fanoušci ten večer přesně v osm hodin,“ vzpomíná Lička. „Vřele mi doporučil, abych tam byl.“

Deset až patnáct kápů Visly si pak trenéra na kobereček volalo pravidelně a zajímalo je vše, od důvodů proher po změny v kádru. Praxe to v Polsku není nijak neobvyklá, zvlášť pokud se jedná o týmy s dlouhou tradicí, a tedy i silným fanouškovským jádrem.

To tvoří jednotlivci obklopení desítkami až stovkami pravověrných chuligánů (na fotbal v Polsku chodí v případě nižších soutěží dva až tři tisíce lidí, na první ligu pak čísla návštěvníků stoupají až k desítkám tisíc). Podle sociologa Jerzyho Dudały, který podrobně zkoumal skupinu 318 fanoušků katovického klubu Zagłębie Sosnowiec, jde zpravidla o mladé muže s nižším vzděláním, manuálně pracující nebo učně a stále častěji i chlapce ve věku do 15 let, jejichž aktivita nekončí s propadem týmu do nižší soutěže.

Nepsaná dohoda mezi městy a týmy na jedné straně a chuligány na druhé zní: Vy nám budete prokazovat úctu a my udržíme relativní klid na zápasech a nevyjdeme do ulic. Spolehlivá samozřejmě není stoprocentně, přesto (vzhledem k tomu, že v tvrdé legislativě evropského střihu, která eliminuje chuligánství, zatím Polsko udělalo jen první krůčky) je vždy obnovena.

Teď to ale vypadá, že možnost ostudy či tragédie na Euru 2012 pohnula politiky k činu. V Polsku platí zákony obdobné těm v Česku, jejich naplňování je však zatím vágní. Ukazuje to případ šéfa fanoušků Legie Varšava, ten má sice oficiální zákaz vstupu na stadiony (po prohraném utkání dal facku obránci Legie Jakubu Rzeźniczakovi), na finále Polského poháru v Bydhošti se ale v klidu zajel podívat. Podle jednoho z právnických výkladů se totiž zákaz vztahuje jen na ligové zápasy, nikoli na turnaje.

Premiéra Tuska to vedlo k silnému prohlášení. „Vypadá to, že symbióza vedení klubů a fanouškovských sdružení, za nimiž se často schovávají chuligáni a někdy také obyčejní zločinci, je jedním z důvodů bezmoci ohledně boje proti násilí na stadionech,“ uvedl a dodal, že vládní koalice posune stávající legislativu ještě více k přísnému britskému vzoru, poslední měsíc první ligy se hrálo bez přítomnosti fanoušků na stadionech.

Už teď na polských stadionech probíhají soudy ve zkráceném řízení, jsou udělovány zákazy vstupu nebo jsou fanoušci při vstupu legitimováni a foceni. Pořád tu jsou ale skuliny a mezery, které fenoménu polského chuligánství dávají zjevně velký prostor.

„Jiná cesta než přísnost není. Ještě mám v živé paměti tragédie na anglických stadionech a dnes tam můžu jít s pětiletým vnukem. Ta atmosféra je naprosto nesrovnatelná,“ říká Lička.

 

Polsko jede!

V Polsku nastolení praxe, která byla úspěšná ve všech západoevropských zemích, komplikují dvě skutečnosti. První je organizovanost skupin, které svou moc přenesly i do měst. Příkladem je Krakov, kde mají příznivci Visly a Cracovie rozdělené město na ulice a putyky a vydat se tam bez doprovodu soukmenovců může znamenat smrt. Tak jako v lednu pro Thomase C., vůdčí postavu chuligánů Cracovie. Počkala si na něj přesila 15 mladíků a zasadila mu 60 bodných ran noži a mačetou. Důvodem rozdělení už navíc podle polských médií není jen příslušnost ke klubu, ale i obchod s drogami, který chuligánské skupiny přetavil v regulérní gangy.

Druhým důvodem jsou pak blížící se parlamentní volby. Lídr opoziční strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński už se nechal slyšet, že fanoušci nebyli vpuštěni v závěru ligy na stadiony ne z bezpečnostních důvodů, ale proto, že jsou proti Tuskově vládě. „Odhadovat, jestli se Polsko odhodlá jít ve stopách Británie a do Eura 2012 stihne své chuligány pacifikovat, je otevřená otázka s dost nejistou odpovědí,“ přemítá Verner Lička. Vývoj navíc hodně záleží na výkonu polského národního týmu. Pokud se mu nebude dařit, bude cesta ke kultivovanému publiku ještě mnohem těžší.

Autorka je spolupracovnicí Respektu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte