Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Dopisy

Dopisy


 

Rozdělená země

Respekt 23/2011

V jinak zajímavém článku autorka podléhá poněkud europocentrickému (či spíše prokemalistickému) pohledu na Turecko a potažmo islám. S ohledem na možné členství Turecka v EU píše, že „kulturní a náboženské rozdíly jsou natolik propastné, že část evropských politiků upřednostňuje tzv. privilegované partnerství“. Naznačuje tím, že šance na členství Turecka závisí na jeho připodobnění se Evropě v tomto smyslu, a nikoli na stavu jeho demokracie, lidských práv a nezávislosti justice.

Společnost také poněkud schematicky dělí na polovinu, která je „moderní a orientující se na Západ“, a druhou „konzervativní“, „nosící šátky“ a podporující AKP.  V Turecku však kategorie „moderní“ a „sekulární“ nabývají často různých podob a příklad vylučování studentek z univerzit za nošení šátku rozhodně nelze označit za „moderní“ či „evropské“, ale spíše za autoritativně sekulární. Jde přece o to, co má člověk v hlavě, a ne co na hlavě nosí.

Westernizace Turecka v minulém století neprobíhala v rukavičkách a vždy demokraticky, a proto bychom neměli opozici vůči kemalismu považovat za a priori „antimoderní“. Tím nemá být řečeno, že současné omezování médií a snaha o ovládnutí justice ze strany AKP jsou v pořádku.

Erik Siegl

 

 

Jsme nuceni vyjasnit některé zavádějící části uvedeného článku. Svoboda slova a tisku je ošetřena ústavou a dalšími zákony Turecka. Zadržení, označovaní jako „novináři věznění v Turecku“, jsou obviněni z členství v teroristických organizacích.  Tito novináři byli vzati do vazby na základě konkrétních důkazů nesouvisejících s jejich profesní činností. Turecko je nadále odhodláno rozšiřovat svobodu slova a pokračovat v řešení případných nedostatků. Nikdo nemůže hovořit o atmosféře strachu tam, kde kypí demokracie, jak bylo rovněž vidět během nedávných voleb. Navrhovaný „bezpečný internet“ nijak neomezuje přístup k informacím. Není to direktivní, ale volitelný filtrovací systém (např. ochraňující menšiny před zlovolným obsahem) nabízený zdarma pouze se souhlasem uživatelů.

Jak je definováno v Mírové smlouvě z Lausanne, v Turecku jsou pouze náboženské menšiny. Občané kurdského původu nejsou ani de jure, ani de facto vnímáni jako etnická menšina. Všichni občané včetně Kurdů jsou zastoupeni v parlamentu.

Poslední léta Osmanské říše a 1. světová válka byly tragickým obdobím; Turci, Arméni a mnoho dalších trpěli. Avšak Arméni si vybrali a prezentují své utrpení jako „genocidu“ spáchanou Turky na Arménech. V roce 2005 Turecko navrhlo Arménii vytvořit společnou komisi ke studiu událostí roku 1915 a rozdělit se s veřejností o výsledky. Bohužel, Arménie neodpověděla na tuto iniciativu. Turecký návrh, pokud by byl Arménií přijat, by mohl pomoci vydláždit cestu k dialogu směřujícímu k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi.

Taylan Tokmak,
Turecké velvyslanectví v Praze

 

 

OMLUVA

V minulém čísle jsme se dopustili drobné chyby. V článku o Marku Dalíkovi jsme psali o kontaktech Dalíka s šéfem ČEZ Martinem Romanem. V popisce k textu bylo však jméno Roman zaměněno za Říman.

V minulém Kulturním servisu se nám „podařilo“ kvůli technickému nedopatření otisknout neaktuální koncertní pozvánky. Na webových stránkách jsme vše napravili. Čtenářům se omlouváme.

 

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte