Pocity úzkosti, bušení srdce a nespavost. Otrava kofeinem. Mezi uvědomělými kojícími matkami, makrobiotiky nebo alternativci nejrůznějších směrů je kofeinismus prostě nepřípustný. Image si můžete spravit třeba popíjením „ajurvédského kafe“, což je směs himálajských bylin a čekanky, která prý projasňuje mysl a snižuje podrážděnost. Ovšem jen do doby, než zjistíte, že je zhruba dvakrát dražší než nejluxusnější výběrové kávy na trhu. A právě tady přichází příležitost pro domácí kávovinu Meltu: tradiční a laciný nápoj z praženého obilí a čekanky. Před deseti lety to vypadalo, že oblíbená značka našich babiček zmizí z trhu. Dnes ji zákazníci oceňují jako vzorovou lokální komoditu.
„Před druhou světovou válkou byly kávoviny ve středoevropském prostoru nejvíce konzumovaným nápojem. Jejich spotřeba vysoce převyšovala nejen spotřebu kávy nebo čaje, ale dokonce i piva. Své pozice ale po druhé světové válce opustily, jednak díky zvyšujícímu se životnímu standardu evropských obyvatel, jednak díky poklesu ceny kávy na světových trzích,“ vysvětluje historik kultury Jan Vtípil, který zpracovává doktorskou práci na téma kávovin na Fakultě humanitních studií UK. Dnes se jejich obliba vrací. Mladí lidé, kteří dbají o původ potravin, stále častěji pijí kávovinové nápoje s označením bio. Nesrovnávají je s pravou kávou – jednoduše jsou považovány za důkaz vyladěného životního stylu.
Srdcem české kávoviny jsou Pardubice, kde se kávové náhražky vyrábějí už 115 let: Franckovka, Karo, Perola, později Žitovka, Vitakáva a nejznámější Melta. Továrna používající dodnes původní logo kávového mlýnku vznikla v roce 1896 jako dceřiná společnost mezinárodního podniku Franck a synové. Zakladatel značky, německý obchodník Johann Heinrich Franck, usrkával „mocca faux“, falešnou kávu, z otřískaného plecháčku ve francouzském zajetí a snil o podnikatelském záměru, který nakonec zrealizoval roku 1828. Nápad vyrábět kávové náhražky mu nepřímo vnukl sám Napoleon tím, že roku 1806 vyhlásil blokádu anglického zboží včetně kávy, a způsobil tak rozvoj výroby kávovin v celé kontinentální Evropě.
Nepostradatelnou ingrediencí, dodávající kávovině libě nahořklou příchuť, je kořen čekanky. Franckova továrna ji zprvu dovážela, než zavedla její pěstování v Polabí – tak úspěšně, že se sušený kořen z Čech naopak vyvážel. Domácí surovina zásadně snížila cenu a „cikorka“ se stala oblíbeným nápojem nejširších vrstev. Teprve doma si každý smíchal čekankové tablety se zrnkovou nebo obilnou kávou, kterou si čerstvě namlel. Ve 40. letech přišla firma Franck s pokrokovým výrobkem Meltou, která už obsahuje upraženou a nadrcenou směs – čekanku, cukrovou řepu, žito a ječmen. Stačí nasypat do vroucí vody, povařit, nechat ustát a scedit.
„Kdysi jsme při poradách vedli diskuse o tom, že v roce 2000 Melta nebude existovat, protože zákazník vymírá. Je rok 2011 a Melta stále žije,“ říká Radim Bartoš, obchodní ředitel a. s. Kávoviny, původní pardubické Franckovy továrny. Mladší generaci prý nezajímá ani nostalgie, ani cenová hladina: oceňují především to, že melta je prostě zdravější než klasická káva.
Pardubická fabrika prošla po revoluci dramatickým vývojem – z původních 300 zaměstnanců zbylo 105, ale firma přežila, rozšířila sortiment a investuje do nových technologií. Ročně prodá 150 tun porcované Melty a 600 tun sypané v půlkilovém balení. Přesto tvrdě bojují o místo v regálech s levnějšími polskými výrobky. „Trend je bohužel jasný: nákupčí řetezců chtějí co nejvíc za co nejméně peněz a aby to bylo co nejtmavší. Řeknou vám: Musí to být černé a levné a udělá nám to kdokoli. Kvalita je moc nezajímá,“ zlobí se Radim Bartoš.
Na českém trhu dnes navíc nabízí obilný nápoj i nadnárodní společnost Nestlé. Její instantní model Nestlé Caro je oblíbený v Německu, Británii i na Novém Zélandu. Originální pardubická Melta je naopak nápoj ryze domácí, za hranicemi kromě Slovenska ji víceméně nikdo nezná. Továrna vlastní pole pro pěstování čekanky i sušárnu, která stojí hned vedle, cukrovou řepu odebírá ze stejného místa a také obiloviny jsou většinou českého původu. Něco takového se o globálních drincích říct nedá.
Autorka je novinářka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
