Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Civilizace

Jak dostat úsporné soutěžní vozy na silnici

Některé experimentální soutěžní vozy spotřebují pouhou desetinu litru benzinu na 100 km

taxi.jpg
taxi.jpg

 

74_R20_2011_s.jpg
74_R20_2011_s.jpg
Louis Palmer je švýcarský učitel původem z Maďarska. Když byly malému Lájošovi dva roky, utekli jeho rodiče na Západ. Už odmala snil Louis o tom, že si jednou postaví auto na solární pohon. Ve čtrnácti si udělal první nákresy. O dvacet let později toto auto sestrojil a objel s ním svět.

Cestu, trvající 17 měsíců a dlouhou 52 000 km, dokončil v prosinci 2006. Jeho vůz nazvaný Solar Taxi budil pozornost všude, kudy projížděl, včetně Prahy. Malé autíčko za sebou táhlo vozík se solárními panely, které neustále dobíjely baterie (při špatném počasí je zastoupily elektrické zásuvky běžné sítě). Na jedno nabití dokázalo auto ujet až 300 km maximální rychlostí 90 km/h.

Obrovský úspěch Palmerovy cesty umožnil zrod závodu nazvaného Zero Emissions Race, v němž soupeří jezdci z celého světa se svými elektrickými dopravními prostředky. Trasa každého ročníku je plánována zvlášť, v roce 2010 to byla cesta kolem světa za 80 dní. „Ujeli jsme 30 000 km v elektrickém autě, na elektrickém skútru a v elektrickém dálníku. K sídlu OSN v Ženevě jsme dorazili za 80 dní na hodinu přesně,“ svěřil se Palmer při své nedávné návštěvě Prahy. (Dálník je původně český vynález, něco mezi motorkou a autem – kapotovaný jednostopý stroj s řídítky místo volantu.)

 

Vůz z uhlíkových vláken

Auta poháněná solárními články se pro běžný provoz nehodí, upozorňují ale na rychlý rozvoj technologií i na to, že existují i jiné, čistší zdroje energie než fosilní paliva. Akce jako Zero Emissions Race, kterých na celém světě probíhají celoročně desítky, posouvají technologické hranice na samou hranici možného.

Shell Eco-marathon je závod s téměř sedmdesátiletou historií. Vítězem letošního ročníku se už potřetí za sebou stali studenti z Lavalovy univerzity z Québecu. Jejich automobil vybavený spalovacím motorem ujel sto kilometrů na pouhých 0,092 litru benzinu – tedy za méně než desetinu litru! Při takové spotřebě jsou samozřejmě velmi nízké i emise.

Podobná auta obvykle nevypadají jako ta, která vídáme běžně na silnici. Často jsou jedno- nebo dvoumístná, z velmi lehkých slitin nebo uhlíkových vláken. Chybí jim běžné bezpečnostní prvky i například světlomety. Za cenu určitých kompromisů ale vznikají i vozy, které mají k běžnému provozu blíž.

Soutěž X Prize byla původně kláním o to, kdo dokáže vyslat první soukromou raketu do vesmíru. Svého vítěze našla v roce 2004. Vítěz její automobilové odnože zvané Automotive X Prize měl zkonstruovat automobil, který bude připraven k hromadné výrobě, ale přitom jeho spotřeba nepřekročí 2,35 l/100 km. Odměna 10 milionů dolarů byla loni v září rozdělena mezi tři vítěze, přičemž první místo obsadil tým se čtyřmístným vozem VLC (Very Light Car) vážícím pouhých 376 kg. Vůz spotřebuje na 100 kilometrů jízdy jen 2,29 litru bioetanolu, který je spalován v motoru o objemu pouhého čtvrt litru. V současné době tým VLC připravuje výrobu tohoto vozu upraveného pro běžný provoz, letos mají například začít crash testy. Vyvíjí se také plně elektrická verze.

Automobilka Volkswagen v roce 2009 představila koncept vozu L1, který nápadně připomínal právě různá experimentální závodní vozítka. Na rozdíl od nich byl ale připraven k provozu na silnicích a navíc sliboval spotřebu jednoho litru nafty na 100 km. Z toho konceptu pak vznikl Volkswagen Up! Lite, čtyřmístný dieselový hybridní vůz se spotřebou 2,5 l/100 km. Pokud bude uveden na trh, mohla by se cena podle prvních odhadů pohybovat kolem 300 000 Kč.

Za každý off road úsporný vůz

Proč experimentální vozy s velmi nízkou spotřebou nepronikají ze závodních okruhů na silnice rychleji? Každá technologie musí být mnohokrát odzkoušená a bezpečná. Vysoké náklady, které s tím souvisejí, a čas, který si to žádá, působí jako brzda. Technologie už sice dosáhla bodu „umožnění“, ale vše ostatní – standardizace, dlouhodobé testování a podobně – ji teprve čeká.

Důležitou roli v urychlení tohoto procesu může sehrát legislativa. Například automobilky v USA jsou nuceny postupně snižovat průměrnou spotřebu vyráběných automobilů podle standardů CAFE. Tyto limity se mají v tomto desetiletí ještě výrazně zpřísnit: do roku 2016 musejí automobilky dosáhnout toho, aby průměr spotřeby všech jejich vyráběných aut nepřesáhl 6,9 l/­100 km. Uvažuje se o tom, že do roku 2025 klesne tato hodnota až na 3,8 l/100 km. Výrobci pak budou pečlivě zvažovat, zda chrlit na trh masivní off roady, protože každý takový vůz bude muset být ve spektru jejich aut kompenzován vozidlem s extrémně nízkou spotřebou, aby automobilka jako celek přísný limit dodržela.

Spojené státy sice již nejsou největším automobilovým trhem světa, nedávno je předstihla Čína; i v této zemi je už ale jasné, že bez snižování spotřeby a emisí to v budoucnu nepůjde. 

Autor pracuje jako šéfredaktor magazínu
www.hybrid.cz.

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte