Bez něj to dnes prostě nejde, takže když jednou měsíčně přijde faktura, nezbývá nic jiného než pokorně sáhnout do kapsy. „Pokud by nebyly mobily, můžeme zavřít. Kolegové se stále pohybují v terénu, jsou u zákazníků nebo na stavbách a nemůžeme je dostihnout jinak než na mobilu,“ popisuje obecně sdílenou zkušenost majitel firmy na štěpku z Náměšti nad Oslavou Martin Vaněk (43). On sám moc netelefonuje, snaží se vše řešit e-mailem nebo přes internetové volání: měsíční účet drží okolo tisícovky a jeho děti platí maximálně několik stovek. Přesto v poslední době věnuje hodinu svého drahocenného času denně tomu, aby volání pro nás všechny bylo levnější. Se čtyřmi spolužáky ze studií a kamarády ze sousedství se rozhodl, že najdou cestu, jak bojovat proti zdejším mobilním operátorům. Vzápětí vznikla webová stránka Stop drahému volání s peticí, kterou dodnes podepsalo jedenáct tisíc lidí. „Naším cílem je, aby se ceny za mobilní volání snížily tak o třetinu,“ říká Martin Vaněk. Jenže nebude to lehké. České úřady totiž stále odmítají vůbec připustit zjevnou skutečnost, že mobilní trh je u nás pokřivený a volání předražené.
Jako košile
Tento stát už před lety prodal frekvence na mobilní sítě třem největším evropským hráčům, kteří dnes celý mobilní trh ovládají a nepustí mezi sebe žádnou konkurenci. Malí operátoři se zatím musejí omezit na internetová připojení v regionech, ale tvrdí, že kdyby se dostali do sítí velkých operátorů, volání výrazně zlevní. Jestli to je pravda, však zjistit nemůžeme, protože regulátor – Český telekomunikační úřad (ČTÚ) – je odmítá podpořit a do trhu jakkoli zasahovat.
Svoji nečinnost vysvětluje tím, že ceny jsou v naprostém pořádku a s nimi i konkurenční prostředí. Své tvrzení opírá o statistiku Evropské komise, ze které vyplývá, že v Česku je cena za minutu volání v evropském průměru (graf Kolik stojí mobilní volání). Jenže data do Bruselu posílá právě ČTÚ, a nejen že jde o absolutní hodnotu a informace nebere v potaz kupní sílu toho kterého státu, ale v číslech se zároveň průměruje cena pro firemní i soukromé zákazníky. A to je zásadní rozdíl, protože zatímco firmy platí kolem jedné koruny za minutu, běžný zákazník volá za tři až sedm korun.
Mobilní tarify je samozřejmě velmi složité porovnávat, ale britská firma Teligen vytvořila pro OECD způsob, jak koše mobilního volání vypočítávat. Metoda zohledňuje nejen různé tarify, ale třeba i intenzitu a čas volání a to všechno porovnává s kupní silou. A navíc pracuje jen s cenami pro běžného zákazníka. V těchto tabulkách se naopak tradičně pohybujeme mezi úplně nejdražšími zeměmi (graf Cena koše mobilního volání) a někdy výčet dokonce uzavíráme jako vůbec nejdražší (ceny mobilního volání obě instituce zveřejňují s velkým zpožděním a zpráva s cenami za rok 2010 vyjde až v červnu).
ČTÚ tedy s grafem Evropské komise v ruce dokazuje, že u nás je všechno v pořádku a není nutné nijak zasahovat. Přitom úřad v minulosti u mobilních operátorů zasahoval a zreguloval velkoobchodní ceny propojovacích poplatků mezi operátory. Ty poté klesly o třetinu na jednu korunu za minutu. Maloobchodní ceny pro zákazníky podle místopředsedy Marka Eberta však ČTÚ regulovat nesmí. Fakticky je ale možné, aby ČTÚ požádal Evropskou komisi o výjimku. Jenže pokud si vedení úřadu myslí, že je vše v pořádku, určitě se tímto směrem nevydá.
„Lidé mají volnost si vybrat lepší tarif podle svého volání,“
říká k tomu Marek Ebert, který zároveň hájí operátory, že je v pořádku, že snížení propojovacích poplatků se neodrazilo na ceně
. „Všechno je v Česku drahé,“
vyřizuje námitky Ebert. Je sice pravda, že třeba košile u nadnárodní firmy stojí stejně jako v Německu, jenže u oblečení má zákazník možnost vybrat si ze širší nabídky nebo si zajet nakupovat za hranice. U mobilního volání je ale v pasti.
Kolik je zisk?
Sdružení regionálních operátorů jménem Český telekomunikační klastr proto nemůže čekat na pomoc od úřadu a snaží se najít vlastní cestu, jak pustit na trh malé podnikatele. Předseda sdružení Martin Šigut tvrdí, že velcí hráči spolu vůbec nekonkurují, a své tvrzení podkládá známou ekonomickou teorií, že čím vyšší je zisk, tím menší je hospodářská soutěž. Jenže operátoři své zisky zveřejňují pouze jako celek se svými všemi národními pobočkami, a není proto možné zjistit, kolik vlastně v Česku vydělávají.
Možnou dohodu mezi firmami by mohl oficiálně vyšetřit pouze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jeho úředníci mají zrovna náhodou na stole konkrétní podnět, podle kterého se měli operátoři společně domluvit, že nebudou účtovat své ceny za provolanou sekundu (což je výhodnější pro zákazníky), ale pouze za každou započatou minutu. A mohlo by jít o průlomové rozhodnutí: pokud by úředníci zjistili provinění, musely by firmy zaplatit pokutu, přestat účtovat po minutách, a úřad by navíc začal prověřovat i ostatní ceny volání. I když si na rozhodnutí počkáme ještě několik týdnů, není těžké už dnes odhadnout výsledek. Stížnost totiž nemá úplně pevný základ: stačí se podívat na nabídku a hned zjistíme, že Vodafone jako jediný operátor neúčtuje hovory po minutách, ale po sekundách, nicméně až po první minutě. Proto není v tomto případě důvod si myslet, že by se firmy domluvily. „V podobných případech nelze prostě vyloučit, že se trh takto reguloval sám i bez dohod,“ říká místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Michal Petr.
Za dva roky
Soukromým uživatelům mobilů i přesto stále zůstává několik šancí na snížení faktur. Příští rok bude ČTÚ dražit volné frekvence, které tu zůstaly po analogovém televizním vysílání, a Evropská komise určila, že by se měly využívat na moderní technologie. Nová kmitočtová pásma by mohla přilákat i dalšího operátora, který by zamíchal situací na trhu. I když se mluví o francouzském Orange nebo China Telecomu, situace není jednoduchá. Podle výpočtů auditorské a poradenské firmy Auditcom by jen postavení nových sítí stálo tři miliardy korun a navíc trh se 126 procenty SIM karet v poměru na počet obyvatel je více než nasycen. A navíc stejné naděje odborníci i běžní uživatelé před dvěma lety spojovali i s příchodem tehdy mobilního nováčka, nové sítě U:fon. Ten sice stále funguje, ale protože používá nejen jinou frekvenční síť než ostatní operátoři, ale také jiný typ telefonů, na trhu se výrazněji neprosadil.
Pokud by se však o nové frekvence ucházeli pouze dosavadní tři operátoři, bylo by podle sdružení Český telekomunikační klastr nutné, aby ČTÚ účastníkům aukce uložil povinnost pustit do svých stávajících sítí malé, tzv. virtuální operátory, podobně jako to už funguje na sítích pevných linek. „Pevná síť tu zůstala po státním podniku, proto jsme mohli určovat podmínky. Soukromým firmám ale nemůžeme diktovat, co mají dělat se svými mobilními sítěmi, které si samy vytvořily,“ vysvětluje Marek Ebert z ČTÚ. Konkrétní podmínky aukce však zatím zveřejnit nechce.
Tento týden jde do vlády novela zákona o elektronických komunikacích, na jejímž základě aukce proběhnou. V posledních týdnech se tématu začali (mimo jiné i z popudu iniciativy Stop drahému volání) věnovat senátoři. A i když zatím oslovení politici nemají žádné řešení v rukávu, alespoň si na zasedání vedle zástupců ČTÚ pozvali i občanské iniciativy a sdružení malých operátorů. Co senátorům z toho vyšlo? „Volání je opravdu drahé,“ říká člen senátního výboru pro hospodářství Karel Korytář, nicméně žádné řešení zatím nemá.
I kdyby se nakonec nestalo vůbec nic, jedna naděje zůstává. Znalci tvrdí, že trh s mobilním voláním se během dvou let tak jako tak dramaticky změní. Nové technologie umožní lepší přenos dat přes internet a lidé s chytrými telefony začnou zdarma volat přes Skype nebo Facebook. Operátoři se tedy budou muset začít „regulovat“ sami, volání zlevňovat a snažit se oslovit uživatele službami na internetu. Do té doby však můžeme počítat s tím, že se budou snažit vyždímat z mobilního volání co nejvíce.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
