Éra pilotované kosmonautiky začala 12. dubna 1961, kdy do vesmíru jako první člověk odstartoval sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. Poprvé se lidský organismus ocitl na delší dobu ve stavu beztíže, poprvé se pohyboval rychlostí desítek tisíc kilometrů za hodinu, poprvé člověk spatřil, jak se z kosmu jeví Země. A také obloha, jejíž absolutní čerň Gagarinovi připomněla „zorané pole oseté hvězdami“.
Let byl docela šíleným podnikem. Šance, že se mladý pilot vrátí z oběžné dráhy živý a zdravý, byla podle pozdějších analýz méně než poloviční a Gagarin to musel tušit: Necelý měsíc před startem uhořel při výcviku jeho kolega Valentin Bondarenko, v prosinci 1960 shořela při návratu z kosmu kabina se dvěma psy, v říjnu téhož roku vybuchla na startovací rampě nosná raketa a zabila 92 lidí včetně maršála dělostřelectva, který zkouškám přihlížel. Nechat se zavřít do kabiny lodi Vostok, kovové koule o průměru ani ne dva a půl metru, a vystřelit na oběžnou dráhu vyžadovalo notnou dávku odvahy.
Raketoplán do muzea
Gagarinův let byl však zároveň pozoruhodným technickým projektem, výsledkem letité snahy předhonit Spojené státy. Úspěch mise pak vzbudil euforii a zdání, že nic není nemožné. Celá šedesátá léta a začátek let sedmdesátých byla převratnou dobou, kdy jedna kosmická výprava stíhala druhou. Rakety obou supervelmocí startovaly jako na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
