Václav Havel je kulturní a politický fenomén, jaký u nás nemá obdoby. Dalo se tedy čekat, že jednou přijde čas, kdy se tábory jeho adorátorů a bořičů střetnou. Že se tak ovšem stane při příležitosti premiéry Havlova filmu Odcházení, čekal asi málokdo. Pro mediální debatu, která film od minulého týdne provází, nenajdeme vhodnější termín než ten, který právě Havel v Česku proslavil – je absurdní.
Ostré zuby
České filmové kritice se oprávněně vytýká, že je ve své většině jaksi bezkrevná, argumentačně chabá, vůči všemu domácímu již předem smířlivá, že často jen kopíruje vkus většinového publika a místo aby divákům nastolovala nová témata, je ve vleku nabídky marketingových kampaní velkých filmových studií. Ovšem Havlův film se pro ni stal výzvou, aby konečně ukázala své ostré zuby.
Odcházení se v médiích vyčetlo leccos. Dokonce i to, co je u nás jinak zvykem chválit: masivní reklamu a zapojení spřízněných herců, ba dokonce i rodinných příslušníků. I dál to ale film schytal na všech stranách. Byl označen za parodii na úrovni ochotnické zábavy ve stylu Zuzany Bubílkové (Tereza Spáčilová), za teroristický atak diváků (Kamil Fila), za nudný, až otravný (Irena Hejdová), byla vznesena i otázka, zda jde vůbec o film (Petr Fischer).
Nedá se to bohužel brát jako v jádru pozitivní důkaz toho, že tu dorostla nová generace, která už má od…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
