Filosofie jako dialog
Nejčastějšími partnery hejdánkovských setkání jsou samozřejmě filosofové. Několik textů se dotýká Jana Patočky, velký prostor je věnován také myslitelům první poloviny minulého století, Masarykovi, Hromádkovi, Kozákovi – a postavě, ke které se Hejdánek nejvíce myšlenkově hlásí, Emanuelu Rádlovi. Vedle nich jsou v knize zastoupeni i myslitelé současní, například Zdeněk Kratochvíl či Václav Bělohradský.
Pokud bychom měli z mnoha textů některý vyzdvihnout, byl by to Básník a slovo z roku 1984, který u nás vyšel zatím jen v samizdatu. Partnerem v dialogu je tu jeden z vrcholných českých básníků, František Halas, tématem pak jednoduchá otázka: co smí očekávat filosof od setkání s básní? I když se ukáže, že filosof se může inspirovat od básníka jen za předpokladu, že jeho dílo podrobí kritické reflexi, neznamená to, že dialog mezi nimi nemá smysl, ale naopak – ve svých vrcholech se poezie s filosofií zajímavě potkává. Hejdánkův text se tak hlásí k nejlepší tradici filosofické reflexe uměleckého díla, kterou u nás reprezentují například Patočkovy máchovské studie.
Zmiňme ale ještě jeden text, polemiku s Václavem Bělohradským o mezích postmoderního myšlení z roku 1991 provokativně nazvanou Musí demokracie rezignovat na pravdu? Autoritativní ideologie padly; znamená nově získaná pluralita, že jsou všechny názory stejně platné a rozhoduje jen to, který z nich se prosadí? Podle Hejdánka bychom tím jen jeden extrém vyměnili za druhý. Příliš snadno bychom se zbavili těžkého, ale klíčového úkolu, jak vybalancovat svobodu zastávat jakýkoli názor s tím, aby se to zároveň nestalo pro demokracii osudným. I proto je dobré knize Ladislava Hejdánka věnovat pozornost.
Autor je doktorandem Ústavu filosofie
a religionistiky FF UK.
LADISLAV HEJDÁNEK: SETKÁNÍ A ODSTUP
Oikoymenh, 336 stran