Uvadající zájem o televizní zábavu a prudký nástup internetu vyvolaly počátkem tisíciletí věštby, že éra celebrit a televizních estrád definitivně skončila. Divák budoucnosti už nebude chtít jen pasivně sedět před obrazovkou a nechat se krmit tím, co mu televizní stratégové naservírují. Bude aktivnější a plný chuti program spoluvytvářet sám.
Jak už to s věštbami bývá, naplňují se občas trochu jiným způsobem, než se čekalo. Televize si dokázala udržet své postavení nikoli zásadní změnou pravidel, ale vcelku jednoduchou inovací – její hvězdou už nemusí být nutně jen nedostupné celebrity s nahrávacím či filmovým průmyslem v zádech, může se jí stát každý, kdo něco umí. Soutěže typu Superstar, X Faktor nebo Got Talent, která právě (v původní i okopírované podobě) vrcholí na českých obrazovkách, vytáhly na pódium „obyčejného“ člověka a s ním i přivedly kýžené miliony diváků k obrazovkám.
Příběh o Popelce nebo, chcete-li, americký sen se v nich totiž stal o něco dostupnějším a uvěřitelnějším. Odvíjí se před očima v přímém přenosu a s jeho hrdiny se můžeme snadno identifikovat. Mohli bychom nad tou demokratizací jásat a radovat se, že příležitost uspět v showbyznysu má dnes každý. Tak jednoduché to ale není. Nejen že velká část z čerstvě objevených talentů předvádí lehce bizarní dovednosti a soutěže jsou starou dobrou pokleslou estrádou se vším všudy. I ony šance stát se celebritou nejsou tak rovné, jak by se zdálo.
Vyhrála by v Británii…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
