Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

V českých lesích jde do tuhého

Dnes skončil v čele Lesů ČR Svatopluk Sýkora. Odpověď na otázku proč může naznačit text Respektu z roku 2010, který při této příležitosti odemykáme.

Svozené dřevo v Krkonoších, Lesy ČR
Ilustrační foto - svozené dřevo v Krkonoších • Autor: RENÉ VOLFÍK / FOTOREPO

Výhrůžky smrtí a vůně velkých peněz provází poslední plán ministra Fuksy.

Ta věta z předchozího večera se panu Prajsnerovi neustále vrací na mysl: „Dej si bacha na to, co děláš, ty píčo! Varuju tě!“ Nejde jen o samotný anonymní telefonát, výhrůžka přišla v nervózní době, kdy se podnikateli z Vysočiny hroutí dvacetiletý výsledek práce. A u prvního varování nekončí: „Pamatuj si, že jestli nepřestaneš, najdou tě rozsekanýho na kousky,“ přitvrzuje další den hlas v telefonu.


18A-mala-R41-2010_s.jpg
18A-mala-R41–2010_s.jpg
Nejde přitom o nějakou „obyčejnou“ práci pro policii. V příběhu Josefa Prajsnera existuje celá řada přesvědčivých důvodů, proč se z mafiánských výhrůžek jednomu muži stává záležitost celospolečenském významu. Jde tu skutečně o hodně – o erární majetek v hodnotě desítek miliard korun i o to, jak se promění jedno z největších přírodních bohatství Česka – státní lesy. Ačkoli se to už zdálo vyloučené, nová vláda vrací do hry o jejich budoucnost před volbami zrušený a vrcholně podezřelý systém obchodu se dřevem, ukrajující eráru možná až několik miliard ročně.

Zničte ho

Na těch několik budov a skladů v malé vesničce Kuklík je podnikatel Prajsner (59) evidentně hrdý. Téměř čtyřicetimilionová investice, jejíž potřebnost potvrdila před pár lety pětinovou dotací i Evropská unie, zaměstnává v srdci Vysočiny na pět desítek lidí a až dosud se zdálo, že vše funguje téměř idylicky. „Laťky na ploty, stolové desky, stavební trámy, tenhle stroj je naprostá špička,“ vypočítává pan Prajsner dovednost svých mašin a připomíná, že nejen v Česku, ale prakticky po celém světě se v uplynulých letech stala ze dřeva vysoce lukrativní komodita, kde poptávka výrazně převyšuje nabídku. „Je to materiál budoucnosti, velmi ušlechtilý, přitom čistá příroda,“ poklepává majitel pily na čerstvě naporcované, voňavé kmeny.

19A-cudlin-R41-2010_s.jpg
19A-cudlin-R41–2010_s.jpg
Idylka úspěšného podniku však už pár měsíců neplatí. Od letošního léta běží pila pana Prajsnera v minimalistickém režimu a do konce roku zřejmě podnikatel firmu zavře. Moment, od kterého se začíná tenhle pád do propasti počítat, přišel letos na jaře, kdy státní podnik Lesy ČR představil svou vizi na obrovský desetiletý tendr, který měl veškerou těžbu a obchod se dřevem ve státních lesích svěřit do rukou několika málo soukromých dřevařských firem. Z tzv. lesnického megatendru, jak známo, sešlo. Méně známý je fakt, že podnikatel Prajsner sehrál v tomto výsledku jednu z klíčových rolí.

„Bylo by to pro mě likvidační, malé podniky jako ten můj by neměly šanci a narušil by se v podstatě celý trh se dřevem v Česku,“ vysvětluje pan Prajsner, proč se letos na jaře obrátil na antimonopolní úřad, NKÚ a na pozvání premiéra Jana Fischera si jej přímo v sídle vlády vyslechl také sál zaplněný poslanci a lesnickými odborníky.

I díky tomuto vystoupení se následně mezi odborníky a nakonec i politiky zvedla před posledními parlamentními volbami nebývalá vlna odporu a megatendr – hrozící krom likvidace desítek dřevařských firem i nekontrolovaným drancováním lesů – nakonec padl pod stůl. „Tehdy jsem měl poprvé pocit, že politici skutečně naslouchají lidem a zvítězil zdravý rozum. Ta černá vyhlídka se bohužel až příliš rychle vrátila,“ říká pan Prajsner.

V případě pana Prajsnera má tahle „černá vyhlídka“ dosti specifický rozměr. Lesy ČR mu totiž od jeho protestního vystoupení nečekaně zvýšily o čtvrtinu výkupní ceny za dřevo a chtějí po něm dodatečný doplatek i za minulé období. „To pro mě znamená konec,“ říká podnikatel. Cena, kterou by měl platit, přitom podle expertů převyšuje například i sumu účtovanou státním podnikem za stejný materiál vyvážený do ciziny, v níž se počítá i s náklady za stakilometrovou dopravu. Představitelé Lesů ČR odmítají tento fakt jakkoli komentovat (viz rámeček Hradecká lesní finta).

Tato možná osobně zacílená pomsta ovšem není jedinou černou skvrnou na vyhlídce budoucnosti lesů. Temná je barva nového lesnického plánu, který má nahradit zrušený megatendr. Údajně jde sice o výhled na pouhý jeden rok, nicméně čerstvá dohoda mezi předáky Lesů ČR a novým ministrem zemědělství Ivanem Fuksou může mít v důsledku podobný efekt jako původně plánovaná obří soutěž.

Hlavu na pařez

Klíčové jsou především dvě věci. Zaprvé – nová soutěž podobně jako plánovaný megatendr vyřadí ze hry drobnější firmy. Dnešních zhruba dvě stě šedesát území, o která mezi sebou lesnické firmy soutěží, se sloučí do pouhých sto osmi. „A to znamená jediné,“ vysvětluje šéf Asociace českých a moravských dřevozpracovatelů Zdeněk Valný. „Na takhle velké celky nemá většina firem kapacitu. Z dnešních sedmdesáti podniků může uspět nejvýš deset největších.“

20B-cudlin-R41-2010_s.jpg
20B-cudlin-R41–2010_s.jpg
Druhý rozměr je však ještě závažnější – ve hře jsou totiž řádově miliardové zisky, které Lesy ČR vytvářejí pro státní kasu. Podobně jako v odsouzeném megatendru se totiž veškeré dřevo bude v dohodnutém ročním plánu prodávat kontroverzním způsobem „P“, neboli takzvaně na pařezu. A hrozba je jasná: miliardové úniky státu ve prospěch vybraných soukromníků.

O dvou možných způsobech prodeje dřeva („P“ a „OM“) se v Česku popsaly už depresivně velké stohy papíru. Ale přestože všechny nezávislé texty a analýzy hovoří jasně, že prodej dřeva systémem „P“ je v západní Evropě naprosto výjimečnou záležitostí a pro zjevnou nevýhodnost jej nepraktikuje ani nikdo z českých lesních hospodářů z řad obcí, soukromníků či armády, státní lesy léta trvají na svém: chceme jen a jen pařez.

19B-jaros-R41-2010_s.jpg
19B-jaros-R41–2010_s.jpg
Pro pochopení nevýhodnosti typu „P“ přitom laikovi stačí obyčejná selská logika. V obou případech stromy kácí a zpracovávají soukromé firmy. Rozdíl je však v kontrole jejich množství a kvality. Zjednodušeně řečeno: v systému OM (tedy při prodeji z „odvozního místa“) eviduje každý poražený strom zaměstnanec Lesů ČR. V systému „P“ dělá těžařská firma výkazy sama. A logika je jasná: čím méně a čím horšího dřeva vykážou, tím méně Lesům ČR zaplatí. „Uhlídat to ale nelze. Poražené dříví jde často během jediného dne na pilu a firmám tak musíme věřit,“ krčí rameny samotní revírníci z Lesů ČR.

To prokázaly dlouhé roky

Vysvětlení prapůvodu dnešního stavu existuje. „Ten systém vznikal na začátku devadesátých let jako provizorium. Neměl ambice ziskovosti a v plánu bylo jej změnit,“ vysvětluje někdejší spoluautor dodnes fungující politiky Lesů ČR Pavel Rensa. „Tehdy jsme se shodovali, že nechceme žádnou velkou firmu v režii státu. Lesy se měly restituovat a zbytek z většiny privatizovat jako ostatní státní pozemky,“ říká.

K privatizaci nedošlo a otázka dneška je jasná: Jak je možné, že se toto „nevýhodné provizorium“ v podobě prodeje „na pařezu“, kdy se obchod se dřevem s důvěrou svěřuje do rukou soukromých firem, udrželo (s dílčí přestávkou v posledních pár letech) celý porevoluční čas?

S hledáním odpovědi začněme u samotných Lesů ČR. Je to docela těžká práce. Rozhovor s ředitelem firmy Svatoplukem Sýkorou nelze kvůli jeho trvalému časovému zaneprázdnění domluvit ani v horizontu dlouhých tří týdnů. Na e-maily s otázkami přichází od mluvčího Zbyňka Boublíka jen nic neříkající fráze a v momentě, kdy novináři telefonicky urgují požadovaná data srovnávající výhodnost zmíněných způsobů „P“ a „OM“, zopakuje jen mluvčí několikrát slůvko „děkuji“ a uprostřed věty položí sluchátko. Jediným získaným argumentem stoupenců „pařezu“ je tak zpochybňované srovnání z roku 2008 a na něj odkazující e-mailová věta ředitele Sýkory: „Vyhodnocení dopadlo jednoznačně ve prospěch modelu ,P‘.“

To je ovšem na vyvrácení opačných odborných analýz málo, takže otázka trvá: Čím to je, že politici nebyli celých dvacet let schopni české podezřelé „provizorium“ zrušit? Odpověď je zajímavější o to víc, že když před čtyřmi lety sociálnědemokratická vláda Lesům ČR nařídila prodávat zkušebně na polovičce území dřevo v režimu „OM“, vystřelil hospodářský výsledek firmy oproti předchozímu roku na více než dvojnásobek, ve srovnání s rokem 2003 dokonce na dvanáctinásobek. Následující roky se Lesy ČR na většině území (dnes zhruba dvě třetiny) postupně vrátily k „pařezu“ a čísla šla opět dolů.

Není čas

Žádost o vysvětlení, proč neprůhledný systém nezrušil úplně, tehdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas ignoruje. A sdílnější nejsou ani poslanci. „Tohle vždy byla věc samotného ministra, my do toho nemůžeme zasahovat,“ říká například dlouholetý funkcionář sněmovního zemědělského výboru a jeho dnešní místopředseda Jiří Papež (ODS). „Sám si to ale vysvětluji tak, že Lesy ČR razí způsob, který je pro ně pohodlnější, a ministři s nimi nechtějí jít do konfliktu,“ dodává.

Příčiny toho, proč tento podivný stav už roky trvá, jsou značně nejasné. Kritizovaly jej prakticky všechny vlády, ale všechny se s ním během svého vládnutí postupně smiřovaly. A teď se svým plánem zařadil do dlouhého špalíru ministrů přihlížejících neprůhlednému hospodaření Lesů ČR i čerstvý šéf rezortu Ivan Fuksa. Proč?

Podobně jako předtím u Lesů ČR, ani v případě ministra není zisk alespoň nějaké odpovědi jednoduchou operací. Na veřejných místech ve sněmovně se setkání vyhýbá a odkazuje na svou mluvčí s tím, že odpovídat nemá čas a „nebude ho mít ani později“.

E-mailová odpověď přichází po týdnu. „Jiné řešení než model ‚P‘ nepřicházelo v úvahu,“ vysvětluje ministr svou volbu s tím, že na experty prosazovanou variantu „OM“ nemá firma kapacity. Odborníci však nad jeho vysvětlením kroutí hlavou – žádnou logistiku firma k proměně systému nepotřebuje, v terénu jsou při výhodnějším systému „OM“ potřeba jen obyčejní lesníci, kteří by prodej kontrolovali. A takových lidí má firma dost. Vždyť kvůli údajným úsporným opatřením dokonce teď hodlá ve velkém propouštět.

BIS varuje

Lesníci i politici mlží, palčivé otázky po tom, co tedy může být onou hnací silou, která udržuje neprůhledný systém hospodaření Lesů ČR v chodu, zůstávají. Vysvětlení se hledají jen obtížně, v průběhu let se však už několik možných odpovědí objevilo.

Jak již bylo uvedeno, politika lesů dlouhodobě nahrává především velkým lesnickým firmám spravujícím miliardové zakázky. Přitom mezi nejúspěšnějšími firmami lze najít řadu podniků kontrolovaných anonymními akcionáři. Byť to oni sami odmítají a většina z nich kvůli novému zákonu zakazujícímu anonymní akcie aktuální vlastnickou strukturu zveřejňuje, nelze vyloučit podezření, že spolumajiteli jsou či donedávna byli sami manažeři Lesů ČR či politici, kteří mají na jejich plány dohlížet.

Mezi veřejně známými protagonisty lesnického byznysu dnes navíc figuruje řada nechvalně proslulých jmen od bankrotářů z let divokého kapitalismu jako Václav Junek až po vlivné zbrojaře a lobbisty jako Richard Háva. Za zmínku stojí bezpochyby i poslední zpráva BIS, která opakovaně upozorňuje, že Lesy ČR „na sebe díky svému značnému majetku soustředily pozornost podnikatelských, vlivových a lobbistických skupin, jejichž snahou bylo ovlivňovat obchodní a personální záležitosti tohoto státního podniku“.

Jak konkrétně toto ovlivňování vypadá, tajné služby neříkají. Situaci však může ilustrovat i v úvodu zmiňovaný případ podnikatele Prajsnera. O mafiánských vzkazech v podobě prořezaných kol u auta či pronásledování auty s černými skly dnes hovoří i další lidé, kteří na podezřelé chování Lesů ČR upozorňují. Primární odpovědnost však leží na politicích a nikdo z nich o výhrůžkách či ovlivňování lobbisty nehovoří.

V této souvislosti se proto nabízí ještě jiné vysvětlení, totiž že sami volení správci erárního lesního bohatství ze zavedeného systému těží. Novináři přinesli už celou řadu zpráv o podivných výdajích Lesů ČR, směřovaných na marketing a nejrůznější sponzorské aktivity. Jen v loňském – předvolebním – roce firma odsouhlasila na podobné výdaje částku 180 milionů, letos do nich nateklo zhruba devadesát. Desítky milionů přitom putují do obtížně vyúčtovatelných sportovních akcí, o nichž jakožto ideálním krytí korupce hovořil na nedávno zveřejněných odposleších například proslulý „armádní“ lobbista Josef Jindra.

Zatím jsou to jen podezření. Nicméně jak se například ukazuje v případu zatím poslední velké akce Lesů ČR – ostražitost je u téhle firmy namístě.

Život je svině

Respekt se pokoušel prověřit detaily aktuálně největší akce Lesů ČR, dražby celkem 1370 nemovitostí, odsouhlasené tehdejším ministrem Šebestou v polovině letošního roku. Jde o nejrůznější lukrativní budovy v podobě hájenek, bytových domů či nejrůznějších skladů. A také jde o ukázkový příklad neprůhlednosti a podezřelých kšeftů.

20E-R41-2010_s.jpg
20E-R41–2010_s.jpg
Obří výprodej má proběhnout v intervalu pouhých dvou let, přičemž dražby bude mít na starost téměř výhradně firma Mexx Clanroy. Jde o společnost, na niž byla uvalena exekuce a kterou spoluvlastnil nechvalně známý pražský podnikatel Jan Kočka. Dnes jsou její vlastníci anonymní, oficiálně za ni vystupuje devatenáctiletý student Lukáš Wrzecionko. Sám nový majitel s novináři odmítá komunikovat. Jediný pozoruhodný detail o jeho pohledu na svět objevil před rokem časopis Týden. „Život je svině, pokud si ho chceme užít, musíme být tou sviní taky,“ napsal si Wrzecionko jako své životní motto na seznamovacím serveru líbímseti.cz.

20D-R41-2010_s.jpg
20D-R41–2010_s.jpg
Lesy ČR vypsaly na dražitele výběrové řízení. Jak však upozorňují odborníci z dražebního oboru, dopředu bylo jasné, že nepůjde o žádnou skutečnou soutěž. Podmínky (např. roční obrat dražeb nad 100 milionů) mohlo splnit jen pár největších firem. „Byly to velmi nestandardní požadavky, třeba na certifikát, který dražební firmy většinou nemají,“ říká šéfka jedné z větších dražebních firem Morava Marcela Koutná. Ty zbylé odradila především krátká doba k podání přihlášek, v níž by musely zpracovat cenové odhady ke všem 1370 stavbám. Mexx Clanroy se nakonec (ve spolupráci s moravskou firmou Prokonzulta) přihlásila jako jediná a uspěla.

„Vše je v pořádku, nikdo nevznesl námitky,“ odpovídá dnes na otázku, proč nebyla dražba například rozdělená na menší části, mluvčí Lesů ČR Boublík. A víc už se člověk nedozví. Když chtějí novináři například kompletní seznam dražených nemovitostí – evidentně veřejnou informaci –, odbývá je mluvčí s tím, že dražby se budou objevovat na webovém portálu firmy postupně.

Nelze se tak ubránit podezření, že právě dražba tak v nejbližší budoucnosti může posloužit jako další neprůhledné vyvádění majetku, či ještě jinak – jako nástroj k potenciálnímu odměňování nejrůznějších zavázaných lidí. Pokud by se totiž mělo vydražit všech 1370 nemovitostí v plánovaném období dvou let, vychází na jediný den i několik dražeb naráz a v téhle lavině se díky minimu poskytovaných informací může „ztratit“ řada nevýhodných odprodejů.

Vrátí se?

Nesporné se v tuto chvíli zdá, že z tématu Lesů ČR se stává jedno z naléhavých témat Nečasovy vlády. Pro příští rok je v tuto chvíli tedy již rozhodnuto. Ještě letos v listopadu se však má sejít i expertní tým k projednání tzv. Národního lesnického plánu. Právě o něm hovořil předchozí i současný premiér jako o materii, která by měla nadlouho dopředu situaci v Lesích ČR vyřešit. A do hry se podle posledních hlasů může vrátit i na jaře odmítnutý desetiletý „megatendr“. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se kabinet, který si za své heslo vzal „boj proti korupci a utrácení“, této vysoce citlivé záležitosti zachová. 

HRADECKÁ LESNÍ FINTA

Zní to až neuvěřitelně: při každé otázce na cenu jejich vlastního dříví představitelé Lesů ČR odpovídají: „Není to naše věc.“ Ta pozoruhodná situace má kořeny již v devadesátých letech, kdy podnik svěřil vyúčtování prodeje dřeva firmě jistého Františka Dejnožky, podnikatele a dodnes jednoho z nejvlivnějších lidí lesnické branže.

Lesy ČR sice vlastní v jeho Hradecké lesní a dřevařské společnosti (HLDS) polovinu akcií, například o cenách však prý rozhoduje výhradně on. Dozvědět se více o této zvláštní symbióze se státem či vysvětlit unikátně vysoké ceny pro podnikatele Josefa Prajsnera není možné – podnikatel František Dejnožka, který prý jako jediný za firmu komunikuje, jakýkoli rozhovor s Respektem odmítl.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte