Toto není obyčejná vířivka. To je naše česká vířivka tuzemské výroby. Je tady například unikátně hodně místa na nohy. Krom toho se účastníci koupele neválí přes sebe jako mroži, ale každý tu má svoje nadesignované místečko. A tady, podívejte, zde je odkládací prohlubeň na sekt, pochopitelně bohemku, vypráví prodejce vířivek. Designblok, festival českého designu, který proběhl minulý týden, přinesl mnoho zajímavého a jistou představu o tom, co se právě v Česku nosí.
Ale od začátku. Místem konání byla budova bývalých Elektrických podniků na stanici metra Vltavská v Praze, což je funkcionalismus z roku 1935. Za socialismu byla potažená linoleem, prokouřená startkami a potřísněna turky. Od té doby se ovšem změnilo skoro všechno, což je vždycky příjemné si připomenout a což se dalo udělat třeba při pohledu na zde vystavenou vířivou vanu české výroby. Nebo na lampy, skleničky, hračky a oblečení od současných českých designérů. A na výrobky českých firem, jež jsou mnohdy opravdu pěkné. I na rovněž pěkné, dobře oblečené návštěvníky, kteří už nemají zapotřebí pít turka.
Z českých tvůrců designu tady byli všichni. Jako loni, předloni a předpředloni. To je ten jeden problém s tou trochu těsnou a stojatou vířivkou zvanou český design. Že v ní člověk naráží na stále stejné lidi a podobné nápady. A pak druhý, který pojmenoval nizozemský designér Richard Hutten. „Te lief“ čili „moc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
