Nezáleží na ničem
„Je to těžké litovat někoho, komu je to jedno,“ stěžuje si Blair, jedna z hlavních postav v románu Breta Eastona Ellise Míň než nula. „Na čem ti záleží? Z čeho máš radost?“ Osmnáctiletý Clay má s Blair spíš jen jakýsi „roztroušený“ vztah. Odpovídá otráveně: „Na ničem. Z ničeho nemám radost. Nic nemám rád.“ O chvíli později dodává: „Nechci, aby mi na něčem záleželo. Když mi na něčem záleží, tak je to jenom horší.“
Estetické už dávno není jen to, co je krásné; a americká zlatá mládež je všechno jen ne zlatá. Právě ve stínu těchto dvou postřehů jako by Ellis před pětadvaceti lety napsal svou prvotinu Míň než nula. Ve skutečnosti to však od tehdy jednadvacetiletého autora byla spíš instinktivní záležitost. Psala se první polovina 80. let, většina alternativních životních stylů, které zplodily předchozí dekády, dávno vyčpěla. Frontálně vítězila marihuana, kokain a heroin. Potomci bohatých rodičů často mezi kariérou a revoltou volili třetí cestu: letargický hédonismus. Nechtějí se už k ničemu přidávat, ale nechtějí ani proti ničemu bojovat.
Bret Easton Ellis, autor skandálního Amerického psycha, je rozpoznatelný už zde – přinejmenším podle světa, který popisuje. Jedna party za druhou, promiskuita jako norma, drogy jako základovka každého večera, na niž už lze naplácat jakkoli divokou kombinaci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
