0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura27. 6. 20106 minut

Cesta k důstojné sebevraždě

Pro Améryho byla dobrovolná smrt nejkrajnější podobou svobody

Reklama

S esejistickou tvorbou Jeana Améryho se pojí bytostná nesnáz. Jeho myšlení je výjimečné nejen svou pronikavostí, ale především zkušeností krutého mučení a smrti, jež tvoří klíčovou podstatu většiny jeho knih (Bez viny a trestu, O stárnutí). Jakmile tak recenzent začne polemizovat s radikální skepsí jeho uvažování, pře se vlastně s jeho životem. Už už drze otevírá ústa, ale hned mu je zase zavírá pocit vlastní arogance, který se ještě zesiluje v konfrontaci s otázkou filozofa Theodora Adorna „Jak žít a myslet po holocaustu?“, k níž může jen mlčet. Na rozdíl od Jeana Améryho.

Poslední triumf jáství

Narodil se jako Hans Mayer ve vídeňské napůl židovské rodině. Otec však zemřel v první světové válce a matka ho vychovávala v katolické víře. Jeho židovství tak neurčovala kulturní a náboženská tradice, ale norimberské zákony a vytetované číslo na levém předloktí. Za druhé světové války se zúčastnil odboje v Belgii, věznilo ho a mučilo gestapo a posléze ho deportovali do Osvětimi, Buchenwaldu a Bergen-Belsenu. Své jméno si změnil na francouzský akronym proto, aby demonstroval svůj rozchod s německým prostředím, dlouhá léta dokonce zakazoval vydávat své knihy v Německu a Rakousku. Dva roky po publikaci poslední z nich s názvem Vztáhnout na sebe ruku. Rozprava o dobrovolné smrti Jean Améry v jednom salcburském hotelu spáchal sebevraždu. Psal se rok 1978.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc