Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika, Společnost

Oživlý Playstation

Argentinský fotbalista Lionel Messi prolomil čtyřicet let starý rekord Gerda Müllera v počtu vstřelených branek během jednoho kalendářního roku - nová hranice je 86 gólů. K této příležitosti odemykáme profil tohoto fenomenálního fotbalisty.

Lionel Messi po gólu do sétě Betisu • Autor: Globe Media /  Reuters
Lionel Messi po gólu do sétě Betisu • Autor: Globe Media / Reuters

„On je jako z Playstationu, co se zdá nemožné, on promění v možné,“ prohodil s obdivem na adresu nejlepšího fotbalisty současnosti trenér Arsenalu Londýn Arsène Wenger. Jeho tým zrovna prohrál s Barcelonou ve čtvrtfinále Ligy mistrů 4:1, ale Wenger se kvůli tomu ani nerozčiloval. Věděl, že to nemá smysl, že se jeho tým jen stal svědkem představení fotbalisty, který převyšuje všechny současné hvězdy nejpopulárnějšího sportu planety a podle expertů se jednou zařadí po bok Pelého a Diega Maradony.

Arsène Wenger tedy předminulou středu místo kritiky svých svěřenců raději pěl chválu na dvaadvacetiletého Argentince, který jeho tým čtyřmi nádhernými góly sestřelil. Branky byly tak různé, jako je všestranný talent Lionela Messiho – prudká, přesně mířená rána z dálky, střela po rychlém uvolnění se v pokutovém území, oblouček nad brankářem po samostatném úniku a gól po slalomu mezi nestíhajícími obránci britského týmu.

Pro Messiho to nebyl výjimečný večer. Letos vstřelil ve 29 ligových zápasech 27 branek, v deseti zápasech Ligy mistrů skóroval osmkrát, ve svém mladém věku už za Barcelonu vsítil sto ligových gólů a se svým týmem vloni vyhrál šest trofejí – úplně vše, co se dalo. A protože fotbalové nadšení nehýbe jen Španělskem a Argentinou, ale i slumy afrických velkoměst a Čínou, tak si imitace modro-červeného dresu barcelonského útočníka ve velkém kupují kluci ve všech světadílech.

„Samozřejmě že je po všech fotbalových stránkách skvělý, ale skutečně výjimečným ho dělá jeho charakter – kombinace vysoké herní inteligence a malého ega,“ řekl Respektu britský sportovní novinář Jonathan Wilson, autor oceňované knihy o dějinách fotbalové taktiky (Inverting the Pyramid: A History of Football Tactics). „Není sobecký, zajímá ho výsledek týmu a to je u tak výjimečných hráčů neobvyklé. Bylo to dobře vidět předminulý víkend v zápase mezi Barcelonou a Realem Madrid, který asi rozhodl o španělském mistrovi. Hvězda Realu Cristiano Ronaldo, který je technicky asi na podobné úrovni jako Messi, chtěl ukázat světu, že on je nejlepší. Messi chtěl jen vyhrát zápas. A to se mu povedlo,“ dodává Wilson, reportér deníků Guardian a Financial Times.

Hráč s číslem deset na zádech je jiný i mimo hřiště – introvertní, plachý, bez skandálů a afér typických pro většinu jiných hvězd s nadáním od přírody. Messiho charakter se ostatně formoval ve zkoušce, kterou prošel v době dospívání. Nebýt jeho fotbalového talentu a FC Barcelony, byl by z něj totiž zřejmě liliput.

Léčba fotbalem
Byl jako malý Oskar ze slavné knížky Güntera Grasse Plechový bubínek. Jeho tělo se zkrátka jednoho dne rozhodlo zůstat dětské. Ruce a nohy jeho spoluhráčů se prodlužovaly, ale on zůstal malý. V jedenácti měl údajně postavu osmiletého, lidé říkali, že „Lionel zůstal stát“. Lékařské testy odhalily, že trpí nezvyklou poruchou růstového hormonu a že jedinou cestou léčby je hormonální terapie v ceně 900 dolarů měsíčně. Po několikaletém dávkování hormony by pak centimetr po centimetru dohnal chybějící výšku.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Jenže jeho rodiče peníze na léčbu neměli a za tak mladého kluka je nechtěly zaplatit ani argentinské týmy. A to ačkoli byl Messi odmala výjimečný – na YouTube je možné s úžasem sledovat, jak v pěti letech s míčem u nohy probíhá celým hřištěm a sází soupeřovi gól za gólem. Jeho příbuzní proto domluvili schůzku s manažerem Barcelony, dnes tamním sportovním ředitelem Carlosem Rexachem.

Legenda pokračuje tím, že bývalý špičkový hráč Rexach po půl minutě pozná obrovský talent třináctiletého kluka, odtáhne stranou jeho otce a narychlo s ním na kousku ubrousku podepíše smlouvu: Barcelona zaplatí tříletou léčbu, rodičům sežene byt a práci v Katalánsku a Messi začne chodit do klubové sportovní akademie. Messi pak hraje často s bolestmi, to když začínají zabírat léky. Svaly a kosti se natahují a jeho tělo roste někdy až rychlostí jeden centimetr za rok, až do dnešní výšky 169 centimetrů.

Dospíváním v Barceloně se vyhnul pasti, jež častokrát číhá na fotbalové naděje z Latinské Ameriky a Afriky – špatným kamarádům, kteří na nich chtějí jen vydělat. Zatímco třeba kamarádi z dětství jeho vrstevníka Carlose Téveze z Manchesteru City jsou dnes mrtví, ve vězení anebo ve slumu, našel Messi svoji partu mezi fotbalisty v Barceloně.

Cesta, kterou se Lionel Messi už jako třináctiletý vydal z Argentiny do Španělska, je trendem minulého desetiletí. Messiho dovedla ke zdraví i kariéře, španělský sportovní týdeník As ji však kritizuje jako „fotbalovou pedofilii“, která s dětmi zachází jako se surovinou pro góly budoucnosti.

Dvě až pět procent stačí
„V každé zemi se regule liší. U nás se smí profi smlouvy uzavírat od patnácti let, ale různě se to obchází. Věková hranice se pořád snižuje, teď už se hledají deseti-, dvanáctiletí kluci. Čím je hráč starší, tím je dražší, takže je potřeba si uvázat co nejmladší kluky,“ říká bývalý fotbalový reprezentant, nyní manažer Zdeněk Nehoda. „Výchovné“, které týmy platí rodičům, podle něj nejsou pro kluby velkou investicí, stejně jako na barcelonské poměry nebyla drahá ani léčba Messiho a bydlení pro jeho rodiče. Dnes má totiž mladý Argentinec na hráčském trhu cenu kolem půl miliardy eur. „Velkým zahraničním klubům stačí, když se prosadí dvě až pět procent ulovených talentů – už to se jim vyplatí,“ tvrdí Nehoda, jehož nejslavnějším svěřencem byl Pavel Nedvěd.

Sportovní akademie provozovaly velkokluby již dříve. Velký trend ve shánění fotbalových dětí však začal až s dobou megalomanských přestupů na přelomu tisíciletí, který tehdy živila především přestupová politika Realu Madrid a londýnské Chelsea. Výběr talentů ve věku jedenácti až třinácti let však může být jen kvalifikovaným odhadem – i brilantní dětští fotbalisté běžně povadají a končí ve stínu netalentovaných dříčů. (K obchodu s mladými talenty více v rámečku.) Ale i chlapci, kteří se na elitních fotbalových školách typu barcelonské La Masii neuchytí, pak běžně skončí v prvních a druhých ligách celé Evropy.

Právě barcelonská akademie, odkud Lionel Messi už v sedmnácti letech dorostl do prvoligového kádru, je ve fotbalovém světě tou nejuznávanější. Až do patnácti let tam hráči nechodí do posiloven ani netrénují dálkové běhy. Připravují se neustále s míčem, trénink má být hrou. Tato výchova však souvisí i s novou strategií řady velkých klubů, které se snaží vytvořit si vlastní herní systémy, do nichž si chtějí od nejútlejšího věku vychovat vhodné hráče. Polovina současného týmu kolem mladého Argentince prošla tamní fotbalovou akademií, a je proto pravděpodobné, že by hvězda Lionela Messiho bez těchto vhodných spoluhráčů zářila jen z poloviny.

Barcelonský způsob hry patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším – je založen na rychlé kombinaci a výborné technice. Podobá se vlastně virtuální hře na Playstationu, kterou Lionel Messi tak vášnivě a dobře hraje – obvykle sám sebe. „Na počítači vidím určité herní nápady, které se pak na hřišti snažím napodobit. Ale něco z toho je na hřišti prostě nemožné,“ říká. Na rozdíl od Arsèna Wengera, proti jehož týmu předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, si však myslí, že virtuální Messi je pořád ještě o něco lepší než ten skutečný.

OBCHOD S TALENTY
Trend obchodu se stále mladšími hráči na svých cestách pozoruje i Jonathan Wilson, nejvýrazněji v Africe. „Jeden bývalý reprezentační trenér Pobřeží slonoviny, předního afrického týmu, mi řekl, že nejlepšího osmnáctiletého afrického fotbalistu dnes najdu ve Francii. Kdo zůstal v osmnácti pořád v Africe, ten asi nebyl dost dobrý,“ říká Wilson.

Právě na příkladu afrických hráčů je ovšem nejsnazší pozorovat odvrácenou stranu obchodu s fotbalovými nadějemi. Těm nejlepším zajistí úspěch v Evropě blahobyt i svobodu. Možná více je však těch, kteří neuspějí – statistiky pochopitelně neexistují. Spousta falešných agentů vybere od rodin mladých talentů jejich úspory se lživým slibem, že chlapcovi zajistí budoucnost například ve francouzském týmu. Ti, kteří neokouzlili manažery velkých týmů v Istanbulu, pak zase například žijí na ulici v istanbulských slumech. Každým rokem se tam koná Africký šampionát – neúspěšných hráčů je ve slumech tolik, že složí své národní jedenáctky. Manažeři istanbulských velkoklubů se pak na jejich zápasy chodí dívat a sledují, jestli jim přece jen nějaký talent neunikl.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 16/2010 pod titulkem Oživlý Playstation