Sršní hnízdo

„Neexistují žádní nevinní, existují však různé stupně zodpovědnosti.“ To je krédo Lisbeth Salanderové, jedné z nejsvéráznějších hrdinek současné literatury. Ústřední postava švédské detektivní trilogie Milénium, impulzivní hackerka ve věku něco přes dvacet s fotografickou pamětí, železnou fyzičkou a mimořádnými kombinačními schopnostmi, si žádné iluze o světě nedělá.


Ty rozhodně neměl ani muž, z jehož fantazie se zrodila. Stieg Larsson si sepisováním epické thrillerové ságy upouštěl po večerech páru psychického vypětí ze svého povolání investigativního žurnalisty. Rukopis stačil odevzdat těsně před svou předčasnou smrtí na infarkt. Asi by nevěřil vlastním očím, co se za těch pár let kolem Milénia strhlo. Dychtiví čtenáři ze Spojených států, kde vyvrcholení celé série vyjde až na konci května, jsou ochotni ve velkém kupovat v místních knihkupectvích jeho předražené britské vydání, které američtí obchodníci objednávají přes internet. Ani autor tohoto sloupku koneckonců nevydržel čekat na český překlad, objemný paperback závěrečného dílu s názvem The Girl Who Kicked The Hornets’ Nest (Dívka, která kopla do sršního hnízda) si nadělil k ježíšku.
Statistiky knižního trhu Larssona díky Miléniu v roce 2008 katapultovaly na pozici druhého nejprodávanějšího spisovatele na světě. Čtení je to návykové, napsané s citem pro dialogy i smyslem pro detaily policejní a novinářské práce. A tak nepřekvapila zpráva, že po možnosti adaptovat text sáhl před pár dny Hollywood. Trochu obscénní, ale pro globální filmový průmysl příznačná je přitom skutečnost, že samotným Švédům se celou trilogii v loňském roce už podařilo zfilmovat.
Lze jen doufat, že zatím neznámí tvůrci budou mít alespoň tolik soudnosti, že v anglickojazyčné verzi zachovají severské reálie a že pro roli nezkrotné literární amazonky zkusí najít nějaký nový herecký talent (jako se to povedlo skandinávským filmařům s Noomi Rapaceovou) a nerezervují ji pro nějakou z provařených hollywoodských hvězd. Představa, že hlavní hrdinku ztvárňuje Natalie Portmanová, Ellen Pageová nebo Kristen Bellová, o nichž se spekuluje, je skoro stejně bolestná jako traumata, která hrdou Lisbeth dohnala na nesmiřitelnou válečnou stezku proti mužům, kteří nenávidí ženy. Jak naznačuje citát v úvodu, Milénium je moralita. A rezonuje po celém světě mimo jiné proto, že se staví proti zneužívání moci na rovině politické, společenské i čistě genderové.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










