Cogito ergo hlad

Možná by nebylo překvapením, kdyby kniha Já jsem hlad zapadla mezi tituly, které knihkupci nevystaví do výlohy, neboť některá tabuizovaná témata nejsou příliš atraktivní. Publikace Petry Dvořákové (1977) je příběhem o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. Jde o autentickou výpověď mladé ženy, která si navíc prošla nepříjemnými zážitky s vážným onemocněním vlastního dítěte, ale i váháním a pochybením při hledání víry v Boha. Kdo by však čekal sebestředný pubertální deníček psychicky labilní dívky, ten se mýlí. Text stojí na pomezí beletrie a literatury faktu – jde o inteligentní a procítěné vyprávění, v němž autorka částečně navazuje na svou prvotinu, knihu rozhovorů nazvanou Proměněné sny.

V případě autentické výpovědi Petry Dvořákové máme kromě anorexie co do činění s několika dalšími stresujícími vedlejšími faktory. Jednak je jím již výše zmíněná víra (dospívající dívka se rozhodne odejít do kláštera, z něhož se ale po nějakém čase vrátí do světského světa) a důležitým prvkem je i utajovaný přátelsko-milenecký vztah s katolickým knězem. Přidejme silnou individuální osobnost, sklon k perfekcionismu spojený s přísnou sebekontrolou, touhu nezapadnout do průměru, stejně jako neschopnost podřídit se jednostranným pravidlům a dogmatům.

Ten, kdo nezažil závislost na alkoholu či drogách, asi jen stěží pochopí, že člověk, který má hlad, se jednoduše nenají. Jde přece o popření základního pudu sebezáchovy. Lidé s anorexií však nehladovějí účelově – jejich nemoc roste, zbytňuje do jakési imaginární bytosti a stává se jejich druhým já. „Hlad spolehlivě fungoval jako odměna i trest. (…) Mnohdy jsem žila z pocitu, že když se nic nedaří, tak alespoň hladovění ano.“

Hledání vlastního já se tak schizofrenicky tříští do dvou životů: v tom jednom vystupuje přátelská a „bezproblémová“ mladá žena, v tom druhém jde o introvertní, zranitelnou a citově vyprahlou bytost. Přičemž obě žijí a dýchají v jednom fyzickém těle.

Jedno z mála, co by se dalo knize vytknout, je nedořečený příběh s nemocným synem. Přesto má Dvořáková výrazný literární talent, jde o reportérku tělem i duší, jež poukazuje na objektivní pravdu podpořenou osobními prožitky. Přináší svědectví, jakých je v dnešní době poskrovnu.

PETRA DVOŘÁKOVÁ: JÁ JSEM HLAD
HOST 2009, 140 stran

Autorka je spisovatelka a překladatelka.