0:00
0:00
Mimochodem13. 9. 20092 minuty

Běhat s Emilem

Astronaut
 
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Jsou dvě ráno. Doběhla jsem s Emilem. Jsem vyčerpaná, zadýchaná, ale šťastná. Těch 140 stran románu Běhat od francouzského spisovatele Jeana Echenoze o Emilu Zátopkovi jsem přečetla na jeden zátah, běžíc. Jinak se to nedá napsat. Je to totiž tak napsané. Text imituje Zátopkův běh, pořád se mění tempo, různé jazykové výrazy se střídají jako výrazy urputného soustředění nebo Zátopkovy úsměvy.

↓ INZERCE

Ta kniha u nás ještě nevyšla. A možná, že ani nevyjde. Její křest je sice naplánovaný, ale pozvaná manželka našeho nejslavnějšího sportovce Dana Zátopková na něj nepřijde. A přeje si, aby český překlad ve Francii velmi úspěšné knihy zmizel z povrchu zemského. Je prý to plné nepřesností, blbin a bludů. Paní Dana přece znala svého muže nejlépe a takový, jak si ho ten Francouz vymyslel, takový její Emil nebyl.

 
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Jak paní Danu chápu! Spisovatel jí sáhl na vzpomínky, drze zašátral v jejím životě, všechno pomotal, zauzlil a překroutil. Vůbec nic nepochopil! A jak ona nechápe, že jde o román, nebo spíš o legendu, kterou se její milovaný muž stal už za svého života. Legenda je ale vždycky jakýmsi veřejným majetkem, žije si svým vlastním životem a ten nemůže nikdo kontrolovat. Román i legenda jsou prostě báchorky, vždycky, jinak by to byly autorizované životopisy, historické studie nebo něco podobně poučného. Francouzský spisovatel navíc schválně čerpal pouze z dostupných článků o Zátopkovi, které o něm vycházely v cizím tisku, a také ze Zábranových deníků – popis doby, v níž Zátopek žil, ta hrůza celé absurdity, v níž největší český běžec musel lámat své rekordy, je dokonale přesná.

V našem národě by skutečně slavné lidi, které zná celý svět, na prstech spočítal. Je pravda, že na národní hrdiny nejsme kdoví jak zvyklí, natož na legendy, jež znovu ožijí. Pak si mýrnix týrnix přijde jakýsi Frantík a chce o našem Emilovi (o kterém přece dávno a tak pěkně napsali naši hoši – František KožíkOta Pavel) znovu vyprávět, dát o něm ještě jednou vědět. A co se nestane? Začne boj. Já v něm ale držím palce Emilovi! Chci, aby vyhrál tenhle maraton o vlastní legendu, aby přestal být jen mlhavou vzpomínkou. Aby znovu ještě jednou zaběhl pro nás pro všechny rekord. V prodaných výtiscích.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].