Filip Černý a jeho znepokojující malířské výseky reálného světa

Už tady viděla leccos a ani teď není ve své kůži. Podél stěn visí nekonečná řada růžových bradavek: špičatých i baňatých, všechny jsou namalované na plátnech natažených na kruhových rámech, takže tak trochu připomínají terče, cíle návštěvníkovy představivosti. Paní kustodka už posté cudně odvrací zrak. A vlastně může být ráda. Filip Černý (1975) totiž s využitím podobné hry se shodným tvarem malovaného objektu a plátna, na kterém ho zpodobnil, před časem vytvořil i portréty mnohem intimnější části ženského těla, než jaké teď vystavuje na Staroměstské radnici.

Videoart na plátně
Bratři Černí to prostě mají v krvi. Zatímco starší David se s ničím moc nepáře a k erotice v tvorbě přistupuje se stejným požitkářstvím jako v osobním životě (kupříkladu v naturalisticky orgiastických výkřicích, které se reprodukovaně linuly z jeho obřích pistolí či samohybného růžového auta), jeho mladší bratr Filip se přes fascinaci ženským tělem drží v cudnější rovině. Soubor ňader na jeho nynější výstavě obrazů s matoucím názvem Videoart ostatně není přehledem nějakých vítězných trofejí, ač to tak pro někoho může vypadat.Některá sice maloval podle skutečných objektů své touhy, jiná jsou ale jen jeho volnou variací na dokonalý tvar. Spíš než terči jsou vlastně jakýmisi…