60A_R32_2009_s.jpg • Autor: Respekt Snad každý Čech, který se narodil ve druhé polovině 19. století a mířil k zaujetí vlivné pozice v některém z humanitních oborů, byl nucen vyrovnat se s vědeckým fenoménem T. G. Masaryka. Platilo to i pro Emanuela Chalupného: jeho vztah k nepřekročitelnému opsal široký oblouk od žákovské úcty a lásky (poznal se s Masarykem za studií na pražské filozofické a právnické fakultě) přes období traumatického soupeření až po návrat ztraceného syna – v podobě kariéry na té Masarykově formálně nezávislé, prostoupené však stejnou vůlí objevovat i širší než jen jednooborový kontext. Témata svých monografií si Chalupný často vybíral stejná nebo podobná jako Masaryk. I on napsal knihu o Havlíčkovi, rozsáhlou, šestisetstránkovou. I on se snažil postihnout hlavní vývojovou osu českých dějin, jejich „smysl“, i když na ni dosazoval jiná jména než Masaryk (například Josefa Jungmanna). Převzal od Masaryka přesvědčení, že moderní společnost se neobejde bez sebereflexe, kterou jí zprostředkuje nový vědní obor: sociologie. A přál si spolu s ním dělat nikoli vědu pro vědu, ale přispívat k tvarování nové a lepší společnosti.
Pere se špinavé prádlo Brzy mu stál ještě blíž. Po promoci, v roce 1903, se stal vnitropolitickým redaktorem masarykovského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze