Kultura Knihy

HERMAFRODIT

Nový člověk je hermafrodit a žije v Berlíně

Ohlédneme-li se za romány, které v posledních letech získaly Pulitzerovu cenu, na mysli vytane zejména Rothova Americká idyla a Chabonova Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye – dvě verze židovského přistěhovaleckého příběhu. V češtině teď vyšel další oceněný titul Hermafrodit Jeffreyho Eugenidese. Rovněž vypovídá o zkušenosti imigrantů a zároveň i něco podstatného o Americe.

Reklama
Reklama

Jeffrey Eugenides se narodil roku 1960 v Detroitu anglo-irské matce a otci, jehož rodiče přišli z Řecka. Eugenidesův dědeček byl navzdory svému vzdělání nucen ve Spojených státech provozovat občerstvení s grilem a na lepší, „bílé“ předměstí se vyšvihl až spisovatelův otec – zdatný obchodník. Tam také, v rasově rozděleném městě, vyrůstal Jeffrey. A ještě než přišla řada na Tolstého nebo Balzaka, už ležel v postmoderních experimentech Thomase Pynchona a modernisty Jamese Joyce. Dva roky po dovršení univerzitních studií anglické literatury a tvůrčího psaní mu vyšla první povídka, ale větší ohlas mu vynesla teprve románová prvotina z roku 1993 nazvaná Smrt panen. Hermafrodit s ní má společné přinejmenším tři věci: místo děje Detroit, snad nejameričtější z amerických měst, které však literáti – snad s výjimkou Joyce Carol Oatesové – doposud opomíjeli. Dále brilantní postižení frustrací a traumaty dospívání a konečně osobitou narativní techniku. Zatímco ve Smrti panen je vypravěčem řecký chór, v Hermafroditovi je jím vševědoucí já.

49_R27_2009_s.jpg
49_R27_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Nejen rovnátka
Román začíná roku 1922 ve Smyrně, kterou za okázalého nezájmu velmocí zapálili Turkové. Přes oceán odtud prchá bratr se sestrou, kteří uprostřed Atlantiku uzavřou sňatek. Nový svět jim kromě vysněné budoucnosti umožní předstírat, že jsou řádní manželé. Na počátku třígenerační rodinné ságy, táhnoucí se od průmyslové revoluce přes prohibici a depresi až po osamělost vyšší střední třídy v rozpadajících se velkoměstech 70. let, tak stojí incest.

V první polovině knihy řeší Eugenides hlavně problémy s asimilací. Rozdíly mezi Řeky a Američany přitom nejsou pouze vnějšího rázu (v odlišných datech církevních svátků), ale hlavně ve vnitřním naladění, které je u Američanů spíše pozitivní, zatímco u Řeků, jak tvrdí vypravěč Cal, tragické.
Hrdina Cal je zároveň Řekem i Američanem a také – biologicky – mužem i ženou, dnešní terminologií je příslušníkem „třetího“ pohlaví. Primárně k tomuto „střednímu rodu“ odkazuje název románu, který v originále zní: Middlesex. Eugenides naráží na slavný román Middlemarch George Eliot, ale také na ulici Middlesex Boulevard, na níž bylo Calovi souzeno prožít většinu zmatků a nejistot stran vlastní identity.

Hermafrodit Cal je psychologicky mistrně zpracovanou postavou, jejíž tvůrce podnikl obsáhlý výzkum v oblasti medicíny. Obdařil ji i prarodiči vyrůstajícími v izolované oblasti, kteří zplodí potomka nevědomky v sobě nesoucího nebezpečnou genovou mutaci. Cal je vychovávaný jako holčička, ale v dospělosti projeví svou vůli a stane se mužem. Vyrůstá v době, kdy se pro pohlavní ústrojí chlapců a dívek používaly výrazy „pindík a tamto“, a když mu do života vtrhne prostřednictvím staršího bratra sexuální revoluce, způsobí mu jen potíže. Jeho utrpení totiž nesestává jen z rovnátek a satyrského nosu a neděsí ho ani „nepřítel chlup“, s nímž se vypořádá v kapitole Depilace na lyrický způsob. Prožít si musí soukromou sexuální revoluci, kterou s nadsázkou zahájí ve chvíli, kdy se začne mračit jako Clint Eastwood.

Mezi Shandym a Caulfieldem
Největší předností tragikomického příběhu je Calův způsob vyprávění, který – jak poznamenala Michiko Kakutaniová z New York Times – trochu připomíná Sternova Tristrama Shandyho, jenž svůj životopis humorně otevírá scénou početí, bezhlavě se vrhá do odboček a stále něco předjímá či rekapituluje. V Calovi je však i něco ze Salingerova Holdena Caulfielda, hlavně jeho lehce neurotická citlivost.

Díky Calově pohledu na vlastní život pochopíme, jak se formuje nové „já“ v americké mytologii, která se dokázala zbavit dualit a netrvá na tom, aby se člověk definoval způsobem buď–anebo, když si vystačí s mnohem pružnějším a zajímavějším „něco mezi“. A jen tak pod čarou možná změníme pohled na to, co vypadalo v 60. letech jako alternativa, ale ve skutečnosti to bylo hlavním proudem. Radikální mládež i vůdci rasových bouří se oháněli marxismem, každý se musel stát veganem a dřív nebo později navštívit sanfranciské knihkupectví City Lights Lawrence Ferlinghettiho.

Jistě, Hermafrodit má též slabší místa. Zbytečnou honičku v autech, vysvětlující komentář k hrdinově útěku do Kalifornie nebo chabé pokusy o vysvětlení situace na Kypru. Uspěchaný konec zase překypuje „hlubokými pravdami“ o životě a poněkud násilně vyznívá i symbolika Berlína, kde nakonec Cal – ve službách americké diplomacie – najde útočiště a zřejmě i lásku. Závěrečný happy end o „novém člověku“ ve znovusjednoceném městě však naštěstí před utonutím v patosu zachraňuje notná dávka sebeironie.

 

Ukázka z knihy (pdf, 112 kB)

JEFFREY EUGENIDES: HERMAFRODIT 

Přeložil Ladislav Nagy, BB/art, 512 stran

Autorka je amerikanistka působící na FF UK a NYU v Praze.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte