pilatova_80.jpg
pilatova_80.jpg • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Říkáme jí Maruška. Za dva roky jí bude osmdesát. Její otec odmítl narukovat do rakousko-uherské armády za první světové války a se svou ženou raději odjel do Latinské Ameriky. Maruška se narodila za několik let v Buenos Aires. Maminka se pak ale vrátila na rodnou Hanou. Dobré větry – Buenos Aires jí prý nesvědčily. Vzala si jiného a na Marušku a svého prvního muže zapomněla. Maruška od 14 let uklízela u bohatých, a když otec umřel, přestala mluvit česky.

Psala ale dál pravidelně příbuzným na Moravu. Taky jim, když něco našetřila, občas zavolala. Jednou takhle stála u ušmudlaného okýnka na poště, když se z ohmataného bakelitového sluchátka ozvalo: „Máňo, už nevolej, my ti nerozumíme!“ Maruška rozuměla tomu, že jí nerozumí. Vždyť jí to i napsali, ať nepíše, nebo raději ať píše španělsky, však on už to na Hané někdo přeloží do češtiny.

pilatova_300.jpg
pilatova_300.jpg • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer
Proto se jednoho dne Maruška ocitla na mé hodině češtiny. Učí se čtyři hodiny denně, píše poctivě všechny úkoly, po večerech čte Staré pověsti české, snáře po mamince a Kocoura Mikeše. Toho má i na cédéčku. A každý týden mi přinese krasopisně napsanou pohádku o nějakém zvířeti.

Maruška se totiž nikdy nevdala, žije sama v miniaturním bytě na předměstí, který jí koupili na stáří bohatí, u nichž celý život poklízela. A jediná Maruščina rodina jsou teď zvířata v zoo. Každou sobotu je chodí krmit. Medvěda. Tuleně. Tygra, pštrosa a žirafu. Píše o nich česky pohádky. Do češtiny vklouzla znova a lehce. Jako by si navlékla starý kabát, který jí vždycky tolik slušel. Upřímní příbuzní znova udělili povolení psát a volat, už jí zase rozumí.

A rádi jí píší novinky z Česka. Naposledy o tom, jak se chystají předčasné volby. Ptali se, jestli prý Máňa půjde volit? Maruška má české občanství a rozhodla se, že ano, že půjde na ambasádu splnit svou občanskou povinnost. Povinnost k zemi, v níž nikdy nebyla. Jenže koho má volit? Dělám tedy přednášku o českých politických stranách, vyprávím o EU a o vajíčkách. Maruška už ale trochu špatně slyší, navíc se jí polámala propiska a musí nutně na záchod. Když se vrátí, upře na mě své bezelstné, pomněnkové oči a zeptá se, jestli by nemohla raději volit pana prezidenta Havla?

Rozhodím bezmocně ruce a najednou ty sprosťáky příbuzné tam daleko za mořem poprvé chápu. Hlavou mi totiž proletí ošklivá věta: „Máňo, proboha, zůstaň radši doma!“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte