Třiadvacetiletá Jana z jižních Čech čekala přede dvěma lety děťátko. Ocitla se však v nepříznivé situaci: neměla kde bydlet a byla bez práce. A tak se rozmýšlela, zda si dítě nechat. Obrátila se tehdy na občanské katolické sdružení Hnutí pro život, které bojuje proti potratům, aby jí poradili, co má dělat. Hnutí jí našlo provizorní ubytování v azylovém domě a půjčilo peníze. Dnes je Jana vdaná a žije ve vlastním bytě. V České republice je spíš výjimečným příkladem východiska z podobného zádrhelu. Zatím většinou vítězí interrupce.
Kdo trestá nevinného
Koncem listopadu představilo v parlamentu několik humanitárních organizací a křesťanských hnutí deklaraci, která si klade velký cíl: obnovit v povědomí české společnosti úctu k lidskému životu. Celá věc se odehrála pod záštitou lidoveckého poslance Jiřího Karase při příležitosti desátého výročí přijetí Úmluvy o právech dítěte. Deklarace, kterou podepsali lidé jako zakladatel ODA Pavel Bratinka, zpěvačka Marta Kubišová či poslanec Pavel Tollner (známý hlavně svým parlamentním odsudkem homosexuality jako „prasečiny“) mezi svými body zdůrazňuje především právo na život. Proti tomu ale stojí nárok matky svobodně se rozhodnout, zda donosí svůj plod, či podstoupí potrat. „Myslím si, že muži mají stejné právo jako ženy v této věci rozhodovat. V tomto případě tělo nepatří jen matce,“ říká k tomu poslanec Karas. Od konce padesátých let u nás zemřely v důsledku potratu téměř tři miliony dětí. Dnes však počet…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
