Chudáci z jihu

Bora Ćosić

(1932) je srbský spisovatel. Narodil se v chorvatském Záhřebu, ale valnou část života strávil v Bělehradu. V roce 1992 na protest proti Miloševićovu režimu opustil Srbsko a od té doby žije střídavě v chorvatské Rovinji a v Berlíně. Jeho romány jsou překládány do mnoha jazyků, dva vyšly také slovensky (Deník apatridu a Musilův notes).

Koncem třicátých let 20. století byl Bělehrad plný různých národností. Židé měli své obchody a fabriky, Češi opravovali hodinky a ladili klavíry, Maďaři pečovali o vodovody, Němci o elektřinu, Rusové pracovali v tiskárnách a geodetických kancelářích. Byli tu také Rumuni, Řekové a Slovinci – ti jezdívali na kole a o nedělích šplhali na blízký kopec.

S těmi všemi se žilo normálně, jen s kosovskými Albánci to nějak nešlo. Byli terčem nadávek i užitečným „zlem“ na stavbách a pilách. Jejich přítomnost v Bělehradě měla pro šestiletého kluka nádech exotiky: věděl jsem, že přišli z jihu, že byli chudí a hubení, ve dvorech řezali dříví, někdy přespávali ve sklepech, živili se sardinkami a hrozny. Byli skromní, plaší, zdvořilí. Přesto se k nim moje matka chovala jaksi rezervovaně a ani já se nepamatuji, že bych ve škole kamarádil s albánským klukem. Ale stejně jsme rádi chodívali do albánských cukráren a ptal jsem se mámy, zda jsou to titíž lidé, co u nás před domem řežou dříví. Asi ano, řekla.

…