Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě

Před čtyřiceti lety

Další z kapsáře brněnských legend, bájí a pověstí: V brněnské kanalizaci přebývá Hryš z královského rodu Kohryšů.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Další z kapsáře brněnských legend, bájí a pověstí: V brněnské kanalizaci přebývá Hryš z královského rodu Kohryšů. Ale protože jeho královská krev je trochu zpančovaná (je jen levobočkem Kohryše LVII.), nemůže používat předponu Ko- a byl odsunut až sem, do provincie. Kohryšové jsou ovšem velice liberální monarchové a neházejí všechny levobočky do jednoho pytle a s tím brněnským udržují dobré kontakty. A tak ho jednou za čas navštíví Kohryš katalánský, který je zatím jen dauphinem.

Ale bylo by neodpustitelnou chybou, kdybych teď nevylíčil, jak vypadá Hryš z brněnské kanalizace. Věřte, ale spíš nevěřte, má dvě hlavy, přičemž ta třetí se teprve začíná klubat. Ale to už má zaděláno i na čtvrtou a pátou. Takže kdyby nebyl zrovna Hryšem, mohl být Pětihlavem. Pak by ale vznikl problém, na kterou hlavu nasadit korunu. Omlouvám se, nevznikl, protože Hryš je přece jen levobočkem. Ale musel bych se teď moc stydět, kdybych vám hned nepřiznal, že Hryš připomíná taky tak trochu axolotla, ale spěchám upozornit, že netrpí jeho pohlavním dimorfismem.

Ale zpět k návštěvě katalánského dauphina. Hryš na jeho uvítání připravil slavnostní tabuli, jejíž obsah vám ale ve vašem vlastním zájmu utajím. Po protokolárních záležitostech, jež protáhly se dlouho do noci, protože Kohryšové si potrpí na ceremoniály, se konečně vrhli na to, na co se oba nejvíc těšili: na královské plky a drby. Thajská Kohryška to teď peče s novozélandským Katrunem a vypadá to, že už je ruka v rukávě, zatímco argentinská se spustila s aljašským Mohnilem a nikdo zatím neví, jak tomu zabránit, vždyť kdyby měli děti, přišly by na svět kárované nebo kostkované. A bogotský Hryš se nalepil na grónskou – ale dál se nedostali, protože je přerušil mohutný dunivý hluk nad hlavami. Hryš napřed bušil holí do spodní strany náměstí Svobody, ale když hluk nepřestával, vylezl nahoru a vyhlédl kanálem, ale ihned se vrátil a kývl oběma hlavami ke stropu: Jsou tady ti chujové! Pak se šel zas podívat dauphin, ale protože měl dauphinské slušné vychování, neuchýlil se k vulgarismu a řekl jen: Ti duráci! Však hluk nepřestával a vypadalo to, že to ještě pěknou chvíli potrvá, a tak se Hryš dohodl s Kohryšem, že sbalí krámek. Kolikátého je dnes? zeptal se dauphin. 21. srpna 1968. Tak co říkáš, nezkusíme to přesně za čtyřicet roků? Na nějakém pátku nám nesejde, jsme nesmrtelní. A tak se dohodli a dauphin se zas vydal na zpáteční cestu do Katalánska.

Příští týden píše Jan Balabán

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 33/2008 pod titulkem Před čtyřiceti lety