2008-161-mobr-kratochvil-novy1nahled.jpg
2008–161-mobr-kratochvil-novy1nahled.jpg • Autor: Respekt

2008-161-vobr-kratochvil-novy1.jpg
Fotografie: Jiří Kratochvíl – Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Velká zlatá smyčka na levém okraji a nahoře zdobná smaragdově zelená písmena a pod nimi cena odpustku: Kč 500. Tak by mohl vypadat odpustkový doklad, na němž bych četl nabádavý slogan: Cestu do nebe si můžeš vydláždit odpustky. Držím ten doklad v ruce, ale ve skutečnosti je to lístek z pokutového bločku revizorky v brněnské tramvaji. Už podruhé v životě se mi stalo, že jsem zaplatil pokutu, aniž jsem se prohřešil. Poprvé to bylo asi před devíti lety: značkovací strojek v tramvaji se o hodinu zpožďoval, nevšiml jsem si toho, a když jsem přestoupil, padl jsem do rukou revizorů a pokuta jak Brno. Ale já bych řekl, že jsem ji zaplatil za lajdáctví tramvajáků. To oni si měli kontrolovat značkovače. Podruhé se to stalo minulý týden: posadil jsem se, sundal batoh, vyhledal jízdenku a šel s ní ke značkovači, když mě někdo chytil zezadu za ruku: „Už je pozdě, už jste seděl!“ A tady spěchám zdůraznit, že jsem bezkonkurenčně nejpoctivější pasažér, který ani jednou nepodlehl pokušení jet zadarmo. Čili ošklivé křivdy.

Ale nepíšu ten sloupek proto, abych si tady postěžoval. Nakonec jsem se totiž rozhodl nebrat ty kruté pokuty jako křivdu, nýbrž je vnitřně přijmout. Hned to vysvětlím. Jistě si vzpomenete na to, co jste kdysi četli o Alu Caponovi. Protože nebyli s to dokázat mu vraždy, ušili na něho boudu s daňovými nedoplatky.

Je tomu už víc než čtvrt století. Šel jsem v Brně po Pekařské ulici a tam před hospůdkou na rohu Kopečné ležel někdo bezmocně na chodníku. S velkou pravděpodobností opilec. Rychle jsem přešel na druhý chodník. A viděl jsem, že nejsem sám, kdo ho takto obchází. Přestože je to už tak strašně dávno, až kdesi hluboko v jiných časech, nedokážu se toho ležícího těla zbavit. Naopak, živě si vzpomínám, jak se mi tenkrát vynořila myšlenka Ladislava Klímy z jeho glosy o „policajtských naturách“, že člověk nemá, nepožádán, zasahovat do životů druhých. Hle, jak pohotově přiskočí třeba i literatura, když se potřebujeme z něčeho vyzout.

V této chvíli ještě nevím, jestli jsem těmi pokutami dokázal odčinit čtvrt století staré provinění. Ale zato jsem si jist, že pro příště budu křivdy přijímat jako odpustky za svá velká i malá provinění. A že mám hříchů jak ježek blech! Ale zároveň chci upozornit dopravní podniky, úřady, redakce i lidi ve svém okolí, že toto mé prohlášení se týká výhradně jen těch křivd řízených rukou toho, jenž dobře zná účetnictví mých hříchů i křivd.

Autor je spisovatel.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte