Semínko

Už léta sbírám brněnské novodobé legendy a pověsti, a tak teď jen tak mimochodem jednu z nich. Na počátku 50. let minulého století bydlel v obstarožním činžáku na Francouzské ulici jistý pan Jakub Potl. Byl chudý jak kostelní myš a obýval garsonku tak maličkou, že i Liliputi by nad ní zaplakali. Dělal podavače cihel na stavbách a jednou večer, když si vyšťourával z nehtů cihelný prach, našel za nehtem ukazováčku semínko. I zasadil ho do květináčku a do rána mu, hleďme, vyrostl maličký vánoční stromeček a pod ním, koukejme, zabalený dáreček.

Balíček nebyl větší než krabička na mýdlo, ale vevnitř zlaté prstýnky. Totéž se opakovalo i příštího rána, ale tentokrát pravé perly. Sebral odvahu a šel s tím do vetešnictví na Pekařské. Vetešník, aby tenkrát vůbec mohl existovat, spolupracoval s esenbáky. A tak v hodině mezi psem a vlkem vtrhli esenbáci k panu Potlovi. Totiž jenom jeden z nich, ten druhý se už do garsonky nevešel a počkal za dveřmi. A protože tam vtrhl právě v tom nočním čase, kdy semínko konalo své dílo, stal se svědkem toho, jak pod stromečkem začalo cosi růst až do velikosti krabičky na mýdlo. A vevnitř šperky.

Esenbák je zabavil a ještě opatrně vytáhl z květináče stromeček a strčil si ho pod bundu. Soudruhovi za dveřmi ukázal šperky, ale o stromečku ani muk. Doma ho pak pečlivě zasadil do květináče a posadil se a čekal na hodinu mezi psem a vlkem. A když nadešel ten čas, pod…