Úterý na stánku

Je těsně před čtvrtou a já vystupuji z noční tramvaje na Hradčanské. Náladu mám poměrně dobrou, i když na snídani jsem neměl kdy a noci trávím po kamarádech nebo v parku ve spacáku. Už takřka šest let, pokud to dovolí počasí.

Vstupuji do vestibulu metra Hradčanská a okamžitě začínám vybalovat novinový stánek. Mezitím postupně docházejí dodavatelé s ještě teplými výtisky novin a časopisů. Všechno přepočítávám a chvíli před půl pátou mám vystavenou tak třetinu stánku. To mi nebrání v tom, abych obsloužil prvního zákazníka lačného po čerstvých informacích. Tento čtyřicátník chodí pravidelně a kromě pozdravu toho moc nenamluvíme. On listuje novinami a čeká, až otevřou vstup do metra, já pokračuji ve vybalování tiskové pomíjivosti tohoto dne. S otevřením metra ve 4.30 se utvoří před mým stánkem fronta nedočkavců, kteří chtějí vědět, co provádějí všechny ty malé české celebrity. Hromady bulvárních deníků se na mém pultu rychle zmenšují. Po ránu se přece nechce nikomu číst nic složitého– hájím tyto zákazníky sám před sebou.

Po půlroce, co pracuji jako trafikant, jsem docela schopný odhadnout podle vzhledu zákazníka, jakou tiskovinu si bude přát. Chlápci s nadváhou, jejichž outfit se nedá hodnotit jako vkusný ani s největší shovívavostí, kráčejí pro bulvár občas doplněný sportovním médiem. Jsou ekonomičtí, co se týká verbálního vyjadřování, takže vybafnou pouze název požadované…