Jonáš a velryba

Nebude to biblický příběh, leč mladý básník Jonáš Hájek (1984, Praha) působil v poloprázdné pražské kavárně Velryba vskutku jako osamělý prorok Jonáš v břiše největšího mořského savce. Vidina možná podbarvená i vlivem veršů z jeho prvotiny Suť, kterou letos v dubnu vydalo nakladatelství Fra.

„Slyšíš to pnutí? Obzor puká, k ostrovu stín se přiblížil. K moři se chýlí seschlá ruka – nabrat ji plnou. Krev do žil. Podivná schrána zkameněla, touží se dotknout, splynout v břeh. Ze země vzešlá, zpět by chtěla, nesmí však. Ustal koloběh.“

Přesná slova

Jonáš Hájek hrál od pěti let na housle. Není proto náhodou, že vystudoval gymnázium s výukou hry na violoncello, což si ještě prodloužil ročním pobytem na Hochschule für Musik und Theatre v Lipsku. Poté však s hraním přestal. Na otázku, proč tak rázný konec, odpovídá: „Chtěl jsem se věnovat jiným věcem. Studiu hudební vědy a psaní.“

Čtvrtým rokem je tak na Filozofické fakultě UK, kde se zaměřil na hudbu ze 16. století a připravuje seminární práci o českém skladateli Miloslavu Kabeláčovi. Poezii začal psát v sedmnácti letech, ovlivněn tvorbou Víta Slívy,Petra Hrušky,Güntera Eicha, a nejprve ji publikoval na literárním internetovém serveru totem.cz.

„Okamžité reakce prostřednictvím…