Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Domov

Proč zrovna já?

Doprostřed počítačové komunity v Ostravě udeřil blesk. V polovině července policie obvinila čtrnáct místních lidí, převážně studentů, z porušování autorských práv. Provinili se tím, že stahovali a poté si po internetu předávali filmy, hudbu a software.

Doprostřed počítačové komunity v Ostravě udeřil blesk. V polovině července policie obvinila čtrnáct místních lidí, převážně studentů, z porušování autorských práv. Provinili se tím, že stahovali a poté si po internetu předávali filmy, hudbu a software. A v těchto dnech padají první žaloby. Surfařům, kteří uvízli v policejním hledáčku, teoreticky hrozí až dva roky vězení, dva organizátoři nelegální „webové knihovny“ by mohli jít za mříže na pět let. Za posledních šest měsíců je to už třetí hromadný zátah proti domácím milovníkům internetu.

Rodina to neví

Ostravský případ se neprovalil ani díky obávanému počítačovému mágovi z řad policie, ani po akci soukromých detektivů najatých některým z mocných obchodníků se zábavou. Sdíleče ze čtvrti Svinov, z nichž převážná většina byli totální internetoví zelenáči, někdo jednoduše udal. Podle policie se tomuto člověku „nelíbilo“, že dva mladící, kteří s nápadem přišli, vybírali na jeho realizaci peníze.

Idea databáze virtuálních zážitků se zrodila v šedivém paneláku na konci města. Tady bydlí Jiří, student Vysoké školy báňské, který si přivydělával se svým spolužákem z fakulty tím, že zájemcům zajišťoval coby externí pracovník ostravské firmy Evkanet připojení k internetu. Kromě jiných získali i dvanáct svých známých ze sídliště. Těm pak nabídli, že když si připlatí, dostanou heslo do uzavřené sítě, v níž si budou moci s dalšími lidmi přeposílat filmy, hudbu, hry či počítačové programy. Poplatky – dvě stě až čtyři sta korun na osobu – studenti využili jako příspěvek na nákup velkokapacitního disku, na který mohli členové nově vzniklého klubu nahrávat své úlovky a zpřístupnit je ostatním. Měli tak podle pozdější obžaloby porušit autorská práva mimo jiné k 247 filmům, včetně tehdy ještě předpremiérových titulů jako Šifra Mistra Leonarda či Rafťáci.

Organizátoři nechtějí o rozprášeném projektu mluvit. První z nich před novináři rezolutně zavírá dveře, druhý nezvedá telefon. S rozhovorem souhlasí ale jeden z řadových účastníků výměnné sítě. Když asi třicetiletý státní zaměstnanec Petr vypráví na sídlištní lavičce o svém zločinu, nervózně se rozhlíží kolem. „Rodina to o mně neví. Mě tehdy nenapadlo, že se to nesmí. Vždyť já měl internet jen pár týdnů, a když přišla nabídka, že budu moct stahovat a sdílet hudbu nebo filmy, souhlasil jsem, protože se rád učím nové věci,“ říká Petr a vzpomíná, jak do databáze na výzvu správců serveru kopíroval i vlastní cédéčka. „Třeba Tokio Hotel. To jsem koupil v Německu za 13 eur!“

Pohoda se zlomila letos v březnu. Tehdy mu zavolal policista a na stanici pak konsternovanému muži sdělil, že ho čeká stíhání za porušení autorských práv a že po něm IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu) a firma Microsoft žádají náhradu škody ve výši třiceti tisíc korun. To už měli lídři akce za sebou domovní prohlídku. Ze zabavených počítačů soudní znalec vyčetl, co si skupinka vyměňovala. Identitu jednotlivých „konzumentů“ skrytých pod přezdívkami na žádost soudu prozradila firma poskytující připojení (její šéf Petr Kubečka o případu na veřejnosti nechce mluvit a tvrdí, že své dnes už bývalé kolegy vůbec nezná).

Ostravští sdíleči jsou ze zátahu vyděšení, ale pobyt za mřížemi je takřka jistě nečeká. Od roku 1999 sice bylo odsouzeno do vězení za porušení autorských práv jen v případě filmových děl devět lidí (nejhorší trest zněl na osmnáct měsíců), ale téměř vždy šlo o ty, kteří porušili soudní podmínku a dál vydělávali na prodeji nelegálních kopií. „Pokud se dohodnou na úhradě škody, je možné uvažovat o podmínečném zastavení trestního stíhání. Jsou to jinak většinou slušní lidé, “ říká okresní státní zástupkyně Halina Firlová, která má případ na starosti.

Skutečně: ve třech případech bylo už stíhání zastaveno. Mimo hru je například mladík, který za zkopírování jediného titulu, filmu Bílé peklo, dlužil filmovému průmyslu 130 korun, a další dva mladí muži, kteří promptně zaplatili škodu vyčíslenou na přibližně pět tisíc korun. Nadějně to vypadalo i s organizátorem akce Jiřím: škodu 165 tisíc korun za něj uhradili rodiče, a okresní státní zástupkyně proto stíhání zastavila. Protože s tím ale jedna z poškozených firem nesouhlasila, krajské státní zastupitelství rozhodlo o tom, že Jiří bude stíhán dál. V beztrestnost doufá také Petr: šestinu své škody už zaplatil, nyní se snaží s věřitelem dohodnout splátkový kalendář. „Je to lepší než záznam v trestním rejstříku,“ říká Petr a pak si povzdechne. „Proč zrovna já, když to dělá celý svět?“

Kdo je pozadu

Obchodníci se zábavou na celém světě tvrdí, že vinou pirátství přicházejí o astronomické částky. Jen ve filmové branži v tuzemsku jde za loňský rok podle České protipirátské unie o ztráty ve výši jedné miliardy korun. Stahovat filmy a hudbu z internetu (což je legální) a pak je poslat kamarádům dál (což už je trestný čin) je díky stále dokonalejším technologiím čím dál jednodušší. Podíl nelegálně pořízených a sdílených filmů v Česku byl loni podle unie 38 procent, zatímco v roce 2001 pouhých 12 procent. Proto organizace, které filmaře a hudebníky zastupují (jako unie nebo zmíněná hudební federace), angažovaly v posledních letech řadu soukromých softwarových detektivů. Ti se snaží porušování autorských práv na síti odhalovat a podávat trestní oznámení. Česká policie se kromě toho ve všech krajích chystá během několika měsíců zřídit oddělení informační kriminality, jež budou mít na starosti to samé.

Zatím to ale vypadá, že ani poslední policejní razie chování běžných surfařů nezmění. „Podívejte se do kteréhokoliv pokoje a uvidíte, že tady stahují a sdílejí všichni,“ říká v hloučku studentů grilujících kuře před kolejemi Vysoké školy báňské v Porubě mladík se špičatou bradkou. „Každý si myslí, že je malá ryba a že na něj nepřijdou.“

Jemnou paniku projevují spíše ti, kdo sdílejí „v množství větším než malém“. „Tyhle aktivity se ruší nebo se provádí takové zabezpečení, aby policie neměla k dispozici důkazy, třeba se šifruje nebo se přechází na jiné formy sdílení dat,“ odpovídá e-mailem jeden ze znalců ostravské undergroundové webové scény.

Zároveň je už několik let jasné, že mladé konzumenty filmů a hudby dnes nic nepřinutí nakupovat zábavu v kamenných obchodech či čekat dlouhé měsíce na českou premiéru filmu, když na síti už dávno visí. Ceny nosičů sice mírně klesají, objevilo se několik legálních internetových půjčoven filmů, ale vývoj techniky umožňující sdílení běží mnohem rychleji, než by si obchodníci se zábavou přáli. A určitě rychlejším tempem než povědomí o tom, že kvůli tomuhle koníčku může zaklepat na dveře policie. „I my jsme se pořádně vylekali,“ říká obhájkyně jednoho z ostravských obviněných Irena Döményová. „Hned jsem si o tom promluvila se svými dětmi a udělala na ně tytyty.“

Máme nelegální stahovače trestat, nebo jim dát autorská práva napospas? Diskutujte na www.respekt.cz

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 32/2007 pod titulkem Proč zrovna já?