Štastný velký muž

Novopečený poslanec Boris Šťastný (ODS) přes zákaz a nelibost svých partajních šéfů sepsal protikuřácký zákon a úspěšně ho posunuje hlasovací mašinerií. Jeho urputnost popírá zdejší zažitou představu, že jeden člověk tady v politice „nic neznamená“ a nic nemůže prosadit.

Dej si s námi cigárko

„Borisku, pojď s námi na jednu,“ špičkuje svého kolegu ministr vnitra Ivan Langer (ODS) a v ruce žmoulá čerstvě vytaženou cigaretu. „Borisi, nechceš cigárko?“ utahuje si z poslance o dvě minuty později František Bublan (ČSSD). Je první květnová středa a poslanci využívají pauzu mezi hlasováním k odskoku na „zdravotní“ cigaretu. „Jsem rád, že mě kolegové popichují,“ komentuje narážky poslanec Šťastný. „Znamená to, že jsem svoje téma prosadil do jejich pozornosti, a to je první krok k tomu, abych je dostal na svoji stranu.“

Vysoký elegán Boris Šťastný (37) vstoupil do světa zdejší „velké politiky“ teprve po loňských volbách. Na začátku devadesátých let ho přitom ani nenapadlo, že by z něj mohl být profesionální politik. Vedle lékařské praxe si založil firmu se sportovními potřebami, která začala slušně vydělávat. Pak ale přišel rozpad Klausovy strany, který Šťastného „z lítosti“ k otci českého ekonomického zázraku vyprovokoval ke vstupu do ODS, kde se ale zpočátku moc neangažoval.

…