Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Dopisy

Dopisy

Výběr ze čtenářských dopisů.

ČT dnes neslouží žádné partaji…

„…což dokládá ten nejdůležitější indikátor – žádná strana si nestěžuje“. Už dlouho jsem se tak dobře nepobavil jako při této větě z článku Chvála Janečkovy televize v minulém Respektu autorů Šimečka, Švehla, Taberyho. Jestliže si žádná strana na ČT nestěžuje, může k tomu existovat jediný důvod: Česká televize slouží všem těmto partajím, a to k jejich spokojenosti. Kdyby totiž nesloužila žádné partaji, křičely by všechny, najednou a nahlas i potichu a stranou (ale pořád dost nahlas pro novinářské uši), tak jako vždy při podobné příležitosti. Vzpomínám, jak na Iva Mathého pokřikovali politici každou chvíli (načal to kdysi jeden výlupek z ODS jménem Petr Čermák) právě proto, že za tohoto posledního schopného ředitele Česká televize žádné partaji skutečně neposluhovala. To byl také skutečný důvod, proč musel Mathé z televize odejít.

Srovnávat ČT s dalšími televizemi v postkomunistických zemí sice lze, ale každé srovnání pokulhává. Určitě nejde říci, že Janečkova televize je koneckonců dobrá, když ji srovnáme s televizí polskou (slovenskou etc.). To bychom rovnou mohli říci, že máme přestat brblat, protože naše televize je jednookým králem mezi slepými (a to přitom zdaleka není jisté, spíš je stejně slepá jako ostatní). My přece jako koncesionáři máme nárok na krále s oběma očima vidoucíma, abych zůstal u metafory. A překvapuje mě, že novináři (notabene novináři Respektu) si něco takového neuvědomují a hrají si na „vyváženost“ – jako by snad „vyváženost“ měla znamenat totéž co objektivita, což je jen další, možná ještě hlubší omyl. Přeji sobě i dalším čtenářům, aby v tomto případě šlo jen o „úlet“, nikoli snad o novou tvář Respektu pod novým šéfredaktorem. Co bychom potom četli?

František Kostlán

Národnost je součást identity jedince

Co se týče národního zájmu (Máte svůj národní zájem, Respekt č. 4/07), jsem toho názoru, že v tomto směru se často přehánělo a znovu přehání, často účelově, s manipulativními úmysly.

Národní zájem v pravém slova smyslu existuje, jeho význam je však jen součástí identity jedince, potažmo skupiny. Každý národ má právo na svobodnou existenci, podobně jako rodina.

Nenadržovat národní zájmy individualitě jedince chápu jako politikum – nic více ani méně. To však neznamená, že nerespektuji zájmy společenské. Přikládám však větší význam podstatě osobnosti, jejímu charakteru a projevu před všeobecným názorem. Zcela jiný názor zastávám k pojmu národní stát. Řekl bych, že existence takové instituce je spíše formální, protože dnešní globální svět podněcuje mezinárodní společenství a hospodářsko-politické celky, které mohou koncentrovat vědeckotechnický, lidský i vojenský potenciál. Zmínil bych v této souvislosti USA, Čínu, Rusko i Japonsko.

Nynější mávání národoveckou korouhví, které nám předvádí někteří naši politici, mně proto připadá trapné.

Miloš Jezbera

Je to pokrytectví

V poslední době mě velmi dojímají lidé, kteří mají strach o naši bezpečnost kvůli americkému radaru v Brdech (Hvězdná válka v Brdech, Respekt č. 7/07, diskuse na www.respekt.cz). Jak nerozumné se jim zdá postavit základnu tak blízko Prahy a udělat z ní tak terč případného útoku! Zřejmě už zcela zapomněli, že v Brdech už jedna základna byla, a není to ani tak dávno. Bylo to za komunistů a nestál tam jenom radar, nýbrž byly zde instalovány sovětské rakety SS20 s jadernými hlavicemi. Jedny z nejnebezpečnějších zbraní na světě, jejichž útok není možné odvrátit a jež je v případě ohrožení nutno okamžitě zničit preventivním úderem na základnu. Kde byli tenkrát ti starostlivci o naši bezpečnost? A to prosím na druhé straně nestály jen nějaké nevinné státy, usilující o emancipaci v globalizovaném světě, ale přímo ďábel nejstrašnější, tedy USA a NATO. Když jsme přežili toto nebezpečí, nebojím se už ničeho. Leda toho, že se mi z některých obhájců národních zájmů udělá špatně.

Jiří Hora

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 10/2007 pod titulkem Dopisy